SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři

Odpovědi poradce Slowík Josef, PhDr., Ph.D.

Mentální postižení : lékařské poradenství : mentální postižení; lhaní
06.05.2019 12:07 - zobrazit dotaz
Prosím o informaci zda mentálně postižený člověk -středně těžká mentální retardace ,může lhát když je mu tělesně ubližováno .Děkuji za odpověď Klaudie
Milý paní Klaudie,
pokud se ptáte takto obecně, pak je odpověď ano - lež má ovšem různé podoby a příčiny a nemusí jít vždy o záměr někoho obelhat (na to leckdy člověku s mentálním postižením nestačí třeba ani intelektové schopnosti), ale může se jednat např. i o únikovou reakci v situaci, ve které nedokáže dotyčný jedinec najít jiné řešení, anebo také o manipulaci či nátlak ze strany někoho druhého (lidé s mentálním postižení jsou obvykle velmi ovlivnitelní a tedy i snadno zneužitelní). A je třeba počítat i s tím, že někdy jsou výpovědi takového člověka zkreslené jeho fantazií anebo mohou odrážet zkušenost někoho jiného - blízkého, s kým se takový člověk identifikuje. Je proto nutné mít dostatek informací a přihlížet k nim v konkrétním případě - tedy znát dobře dotyčného člověka i situaci, ve které pravdivost jeho sdělení posuzujeme, příp. i možné pohnutky nebo další souvislosti, které by ho ke lži vedly. Je tedy třeba hodnotit zde velmi citlivě a obezřetně...
Mentální postižení : sociálně právní poradenství : mentální retardace; Crohnova nemoc; sociální služby; péče
14.04.2017 11:19 - zobrazit dotaz
Dobré odpoledne,
měla bych takový dotaz, na který mi nikdo z okolí neumí odpovědět a věřím, že od Vás se dočkám. :-) Moje babička (77 let, díky Bohu aktivní seniorka) se musí starat o svého syna, který má potvrzenou lehkou mentální retardaci. Celý život pracoval v úklidové firmě, ale jelikož před pár lety dostal Crohnovu nemoc, tak má invalidní důchod (zřejmě i díky mentální retardaci). Babička si ale říkala, že by ráda zjsitila, kam syna (mého strýce) umísttit - konkrétně do jakého zařízení , až nebude.. věříme . že tady bude ještě dlouho, ale ona pro svůj klid řeší tuto věc. Dnes si volala do domova důchodců a tam strýce (babičky syna) nemohou vzít, protože nemá 60 let. Je mu pouze 52. Proto se chci zeptat, co v takové situaci můžeme dělat, zda není možné se do takového domova dostat. Máme ještě problém, že jsme z Litomyšle a strýc chce zůstat v Litomyšli, což chápeme a plně respektujeme. Proto se chci zeptat , zda je nějaká možnost bydlení, kde by byla určitá pomoc v běžných každodenních situacích, pořp odvoz k lékaři, apod. a člověk mohl žít bez problémů a omezování.
Děkuji předem za odpověď.
Vážená paní Zuzko,
jestliže je Váš strýc v základní sebeobsluze soběstačný (což v případě lehké mentální retardace a také vzhledem k jeho dosavadnímu aktivnímu pracovnímu uplatnění předpokládám), nebude pro něj v tomto věku a stavu asi žádná pobytová služba určena. V dotazu neuvádíte, zda má strýc přiznaný nějaký příspěvek na péči, který bývá podmínkou pro využívání sociálních služeb (invalidní důchod je totiž něco jiného) - ale každopádně asi potřebuje menší míru podpory, než jakou nabízejí pobytové sociální služby. Zřejmě by pro něj byla vyhovující některá z terénních služeb - např. pečovatelská služba, kterou podle informací dostupných na internetu poskytuje v Litomyšli např. Charita (http://litomysl.charita.cz/sluzby-ktere-poskytujeme-I/charitni-pecovatelska-sluzba/).
Pokud byste přece jenom v brzké době potřebovali pro strýce vyhledat pobytovou službu (třeba alespoň přechodnou/dočasnou - odlehčovací), můžete se zkusit obrátit např. na soukromý Domov seniorů Pohodlí nedaleko Litomyšle (http://www.domovsenioru-pohodli.cz), kde alespoň na webové prezentaci není věkové omezení uvedeno a jejich služby by mohly vašim potřebám také odpovídat. Samozřejmě se můžete (nejlépe osobně) obrátit i na sociální odbor městského úřadu, kde získáte podrobné informace a nabídku všech dostupných registrovaných služeb ve Vašem městě a okolí a jeho pracovníci Vám určitě poradí i s výběrem a dalším postupem (toto poradenství je zdarma a je pro Vás ze zákona k dispozici).
Přeji Vám vše dobré a brzké úspěšné vyřešení situace.
Mentální postižení : sociálně právní poradenství : Downův syndrom; dospělí s Downovým syndromem; podmínky zbavení svéprávnosti; opatrovnictví; invalidní důchod
03.04.2017 10:28 - zobrazit dotaz
syn s Downovým syndromem dosáhne letos zletilosti. chci se zeptat, jestli podle zákona musí mít soudem stanoveného opatrovníka a jestli musí mít omezenou svéprávnost? Dále pokud by měl ustanoveného opatrovníka nese to s sebou, že musí být zároveň zbaven svéprávnosti. Dále, jak funguje v případ ustanovení opatrovníka soudem nakládám s důchodem opatrovance? děkuji
Hezký den,
omezení svéprávnosti (a s tím spojené ustanovení opatrovníka) není vázáno na žádnou konkrétní diagnózu, ale na skutečné schopnosti dotyčného člověka (tedy co je a není schopen zvládat samostatně a bez pomoci nebo zastoupení jinou osobou). S Downovým syndromem bývá obvykle spojeno závažnější mentální postižení - je proto pravděpodobné, že bude o omezení svéprávnosti rozhodnuto (pokud nebude možné využít některá méně omezující opatření, jako jsou např. nápomoc při rozhodování nebo zastoupení členem domácnosti). Někdo v této věci ovšem musí podat návrh k soudu, který pak na základě znaleckého posudku rozhodne o skutečné míře omezení svéprávnosti dotyčného člověka a ustanoví pro něj opatrovníka. Ten pak zastupuje opatrovance především v právních úkonech a také spravuje jeho běžné záležitosti - vše přitom musí vykonávat ve prospěch opatrovance a brát při tom ohled na jeho zájmy, potřeby a vůli; opatrovník sám může rozhodovat skutečně pouze o běžných záležitostech (včetně spravování důchodu), zatímco v těch závažnějších (nakládání s větší částí majetku opatrovance apod.) stále rozhoduje soud. Omezení svéprávnosti není doživotní ani dlouhodobé, platí vždy max. 3 roky a poté o něm musí soud rozhodovat znovu.
Podrobnější informace s ohledem na Váš konkrétní případ Vám ale určitě poskytnou na Odboru sociálních věcí příslušného městského úřadu.
Mentální postižení : sociálně právní poradenství : Downův syndrom; úprava styku s rodičem; podmínky omezení svéprávnosti; plnoletost u osob s mentálním postižením
29.01.2017 13:23 - zobrazit dotaz
Chtěla bych se zeptat, mám syna s Downovým syndromem, jestli mu v 18 letech musím omezit soudně svéprávnost? Nebo je to čistě na našem rozhodnutí? případně, jestli to nějak souvisí se žádostí o přiznání invalidního důchodu?A další dotaz: dle rozsudku soudu je syn v mé péči a s otcem se 1/14 dní vídá. Ovlivní nabytí plnoletosti syna nějak rozsudek nebo se musí znovu upravit? Otec se domnívá, že si návštěvy syna bude potom určovat podle svého ... Děkuji
Hezký den,
dotaz obsahuje hned několik oblastí - tedy pokusím se na ně odpovědět jednotlivě:
1. Omezení svéprávnosti není vázáno na konkrétní diagnózu, tedy v tomto případě na Downův syndrom. Rozhodují je úroveň schopností konkrétního jedince samostatně se orientovat v běžném životě a rozhodovat v situacích, které mají nějaký právní dopad - tedy když má dotyčný omezenou schopnost porozumět následkům tohoto jednání a mohl svým rozhodnutí způsobit především nějakou újmu anebo komplikace sobě nebo jiným lidem. U člověka s Downovým syndromem tedy velmi záleží zejména na stupni mentální retardace, ale také na úrovni sociálních schopností a dovedností, které dosáhl díky učení a výchově v rodině, ve škole atd. V případě tohoto syndromu se vyskytuje obvykle mentální postižení v pásmu středního až těžkého stupně, kdy ve většině případů omezení svéprávnosti bývá vhodné nebo nezbytné, ale může se vyskytnou i postižení lehčího stupně a tam už bude posuzování složitější. Navíc nejde o jednorázové trvalé rozhodnutí, ale pravidelně musí docházet k individuálnímu přehodnocování na základě posudku soudního znalce.
2. S žádostí o přiznání invalidního důchodu to souvisí tak, že tuto žádost podává buď sám dotyčný člověk, anebo jeho opatrovník (v případě, že dotyčnému byla omezena svéprávnost). Jinak je oprávněnost invalidního důchodu posuzována podle zdravotního stavu tohoto člověka a poklesu jeho pracovní schopnosti.
3. Otázka ohledně péče o syna je určena více pro právníka, ale nabytí plnoletosti určitě ovlivní nastíněnou situaci - omezení svéprávnosti, o kterém by soud rozhodl, totiž nemůže u dospělého člověka s postižením znamenat omezování jeho lidských práv - tedy ani jeho dobrovolný kontakt s další osobou, pokud mu tato osoba nebude škodit (což by také musel posuzovat soud). Opatrovnictví už není totéž, jako péče o dítě a vše bude posuzováno podle jiných zákonných norem (a rozhodně s přihlédnutím k vůli dotyčného dospělého člověka, pokud je schopen ji jednoznačně vyjádřit). Jako nepřípustná by zde měla být posuzována jakákoliv manipulace - zejména pokud by mohla být v rozporu se zájmy tohoto jedince.
Přeji vše dobré.
Mentální postižení : sociální služby : mentální postižení; paranoidní schizofrenie; rodinné vztahy; institucionální péče; pobytová péče; vyčerpání; sociální izolace
10.10.2016 20:35 - zobrazit dotaz
Vážení a milí,
prosím vás velmi o radu, neboť neznám řešení v pro mě zoufalé situaci, ve které se nyní nacházím.
Po smrti otce se rok starám o mentálně zaostalého bratra, ve věku 41 let. Matka zemřela rok před otcem a druhý bratr o pár let dříve. Zůstala jsem jenom já a můj postižený bratr. S rodiči jsem téměř 40 let nežila. Po vyučení jsem pracovala a žila daleko od rodičů. Podotýkám, že ráda, neboť rodiče se velmi hádali, matka dle mého mínění byla psychicky labilní, hysterická, domácí povinnosti zanedbávala, ještě dříve, než se narodil jejich postižený syn a vybíjela si na mě fyzickými tresty svoje záchvaty. Ke svému bratrovi, kterého jsem téměř neznala, jsem si nedokázala vytvořit vztah. Nyní, jako dědička, jsem pověřená se o něj starat. Bratr má IQ 40 a jeho mentální věk je asi 5 let. Navíc bere léky na paranoidní schizofrenii. Bez pomoci druhého není schopen zvládat i ty nejzákladnější úkony. Jako je např: sám se obléci (oblečení naruby, knoflíky špatně zapnuté apod.), neví skoro, jak se které věci jmenují, nepamatuje si, že po toaletě má spláchnout záchod, mýt si ruce, neumí si čistit zuby, sám se oholit, vykoupat, stříhat si nehty, dělat si pedikůru, neumí správně pustit vodu z kohoutku, nepamatuje si, co má udělat, je velmi líný, pomalý, pohodlný, všechno za něj musím dělat. Kvůli němu jsem kolikrát připálila jídlo na plotně, nechala přetéct vodu ve dřezu, apod. Jediná jeho každodenní činnost je sedět celé dny za stolem a koukat stále na jeden obrázek v novinách, nebo stále chodí téměř na jednom místě, sem a tam a neustále mluví pro sebe. Říká věty, které nedávají smysl. Také hodně mluví o řezání hlaviček o tom, že si dá někoho na kmínu a pod. Neumí se smát, jen sobě do zrcadla, neumí se rozzlobit, plakat, je to člověk bez emocí. Často mluvívá velmi sprostě, mezi lidmi zvedá ruku se zvednutým prostředníčkem, nebo je sprostý na malé kolemjdoucí děti, nebo se pokálí v supermarketu, .. Dokonce na mě zaútočil, když mi povolily nervy a nepřiměřeně jsem se zlobila. Připadá mi jako panák, loutka, se kterým se musí pohybovat a říkat neustále, co má dělat. A navíc, je líný chodit na záchod, takže se počůrává. A to, nejen v noci, ale i u jídla za stolem. Dokonce se i za stolem pokaká. Je líný vzít si kapesník a vysmrkat si, přesto, že má všude připravené kapesníky. S ničím mi neumí pomoci, nemá o nic zájem. Nepřeháním, pokud napíšu, že u stolu se chová přesně jako čuník u koryta v chlívku. Téměř denně mu peru prádlo, povlečení, ba i pročurané peřiny. Kolikrát je i studna prázdná. Musím prát v pračce ve sklepě, neboť zde v domě je špatně udělaná voda, teče velmi pomalu. Dá se říct, že je v havarijním stavu. Dokonce i elektrika je zde špatně propojená, takže tu hrozí vyhoření. Peníze na opravy nemám. Než jsem se sem do baráku nastěhovala, příbuzní sem chodili, odnášeli si věci, které se jim hodili a dokonce i nemalou finanční hotovost, kterou tu táta zanechal pro toho, kdo se bude o bratra starat. Tedy, spoléhal v tomto na mě. Asi třikrát za rok jsem za ním jezdila.Táta nezajistil do budoucna pro bratra ubytování v nějakém domově pro postižené. Nesouhlasil s tím. Proto, jsem se toho ujala já a napsala nějaké žádosti do domovů. Brzkou odpovědí mi bylo, že moji žádost zamítají, neboť, právě, že bere léky na paranoidní schizofrenii. A to je pro mě šokující rána. Jsem nyní v zoufalé situaci. Kdyby se se mnou něco stalo, nebo bych byla hospitalizována do nemocnice, o bratra se nikdo nebude chtít postarat. Příbuzní, kteří mě prosili, ať se sem nastěhuji a starám se o bratra, že mi s budou pomáhat, když budu potřebovat, se už o nás nezajímají. Ani, aby se optali, jak se bratrovi daří. Ještě podotknu, že spoludědičky jsou moje dvě neteře po zesnulém starším bratrovi. Jenže, ony právě odsud odnášely různé věci a ještě jedna příbuzná zde odnesla finanční hotovost, ze které pak vyplatila neteřím část domu, jako dědictví. Od té doby se neteře o nás nezajímají. Jejich odchod nebyl příliš přátelský. Obě se totiž, podle mého nemají příliš v lásce a zde se hádaly, který z nich odsud odnesla víc věcí. Též mám tušení, že z oněch odcizených peněz byly podplaceny jisté osoby, které by měly jednat právně v můj prospěch. Podle mého měla být nalezená hotovost uložena po dobu řízení u notáře. Nyní čekám, až budu předvolána k soudnímu řízení o opatrovnictví bratra. Poté bude následovat konečné řízení u notáře. A to má být snad někdy na jaře příštího roku. Po vyřízení všeho budu moci konečně nechat opravit některé závady na baráku, kterých je skutečně nemálo. A protože bych nebyla skutečně schopna zvládat to tu vše sama, mužské práce a pod., žije zde se mnou kamarád, přítel, kterého znám asi dva roky. Navíc ho potřebuji, jako řidiče. Pár let jsem nejezdila, ve městě se bojím a navíc, bratr v autě mluví hlouposti, mlaská, chrochtá,... což by mě velmi při jízdě nervovalo. Přítel je však o dost starší, než já a nemohu na něj spoléhat, kdyby se se mnou něco stalo, aby se staral o bratra. Je na něj, řekla bych alergický. Navíc, špatně slyší, nechce nosit naslouchátko a vzhledem ke svému věku, bude spíše i on potřebovat moji pomoc. Je toho mnohem víc, co bych vám mohla napsat, ale snažila jsem se alespoň ve stručnosti. Kdo to neuvidí, neuvěří, jak mi je. Ještě před rokem jsem žila jinde, v příjemném venkovském prostředí, s nádhernou okolní krajinou, mezi veselými příteli, s kterými nyní nejsem v kontaktu, stýkala jsem se téměř denně s dcerou a svojí vnučkou, které bydlely kousek vedle mě. Na muže, agresivní alkoholiky jsem měla smůlu, těšila jsem se, že v pokročilém věku budu žít konečně v klidu, místo toho si připadám, jako ve vězení, s nemocným člověkem, (který je pro mě téměř, jako parazit), odříznutá od civilizace. Prosím vás velmi, poraďte mi, co mám dělat, aby některý domov přijal moji žádost o umístění bratra do svojí péče. Zatím moji žádost zamítli. Nechápu, proč ho nechtějí přijmout s léky. Přestat brát je, mu lékař nedoporučuje. Podotýkám ještě, že můj bratr byl kdysi také asi půl roku v blázinci, jen proto, že napadl v ordinaci sestru, když mu chtěla dát jen injekci. Chytil ji za vlasy a nechtěl pustit. Museli volat policii. Nedovedu si představit, co bych dělala, kdybych s ním musela jít na injekci, nebo například k zubaři. Ještě musím napsat, že čekací doba k přijetí do domova pro postižené, je prý asi 5 až 10 let. Budu ráda, když s bratrem vydržím alespoň těch 5 let. Soužití s ním je opravdu fyzicky a hlavně psychicky vysilující.
Ještě jednou, vás velmi prosím o radu, co mám dělat, jak řešit tuto nepříjemnou situaci.
Tímto vám velice děkuji za odpověď na můj i-mail. Budete-li mít zájem, sdělím vám i svoje číslo telefonu.
S pozdravem (prozatím) Archia
Vážená paní,
to, co popisujete, je opravdu velmi složitá a náročná životní situace - a zasloužíte si obdiv za své odvážné rozhodnutí zkusit o svého bratra pečovat v těchto podmínkách. Dávat ovšem rady pro řešení rodinných vztahů (a ještě k tomu na dálku) je velmi obtížné a asi by to bylo otázkou spíše pro psychologa nebo rodinného poradce - případně i právníka. Pokud jde ale o Vašeho bratra, jeho projevy jsou vcelku typické pro člověka se středně těžkým stupněm mentálního postižení a je pravděpodobné, že se u něj projevuje skutečně navíc i nějaké psychické onemocnění (i když správná a přesná psychologická nebo psychiatrická diagnostika je u takto mentálně postižených osob problematická). Je pochopitelné, že jej v případě psychiatrické diagnózy odmítají přijmout domovy pro osoby se zdravotním postižením, protože na takové klienty nejsou připraveni a nepatří do jejich cílové skupiny. Asi nejvhodnější sociální službou by v tomto případě byl domov se zvláštním režimem - těch ale není mnoho, tedy doporučuji pokusit se vyhledat jej v blízkém okolí (informace a základní poradenství Vám poskytnou jednak na příslušném odboru obecního nebo krajského úřadu anebo i kterýkoliv poskytovatel sociálních služeb). Je obvyklé, že se na umístění klienta do podobného zařízení nějakou dobu čeká (a ta doba může být různá) - pokud by se jednalo o delší období, je ve Vašem případě asi potřeba hledat pomoc i k překlenutí té čekací doby. Existují i terénní služby, které byste možná mohla využívat pravidelně nebo občas přímo v místě domova, ovšem na venkově je jejich dostupnost většinou poměrně malá a také bývají poskytovány za úhradu (k tomu slouží primárně samozřejmě bratrův příspěvek na péči a invalidní důchod). Záleží tedy velmi na vašich konkrétních možnostech (lokální dostupnost, finanční nároky atd.). V případě, že je Váš bratr agresivní a ohrožuje své okolí, potom je možná i hospitalizace v psychiatrické léčebně - to je ovšem pouze dočasné řešení a také ne právě ideální. Asi by celou situaci a možnosti řešení bylo dobré zkusit konzultovat se sociálními pracovníky na příslušném odboru vašeho obecního úřadu - v takto nouzových situacích se vždy nějaké řešení najít musí (stejně jako v případě, kdy byste z jiných závažných důvodů - např. zdravotních - už nebyla dále schopna o bratra pečovat) a není jistě ideální, abyste snahou o nezvládnutelnou péči zničila sama sebe (to by nakonec neprospělo nikomu).
Snad tedy alespoň nějakou cestu a povzbuzení v této odpovědi najdete - v každém případě Vám přeji dostatek sil a modrosti při hledání východiska, což nebude sice příliš snadné, ale určitě je to možné.
Srdečně zdraví
J. Slowík
Mentální postižení : výchova a vzdělávání : asistent pedagoga
02.06.2015 15:12 - zobrazit dotaz
dobry den mame problem s vnukem je mu 11let ma adhd,hyperaktivitu,problemy s chovanim,impulzivnost,agresivita,momentalne byl prelecen v lecebne kromeriz,kde byl medikovan,ale mame obavy s navratu do zs kde byl drive,doporucuji asistenta pedagoga,ale vzhledem ze uz tam jednoho maji ke druhemu diteti,jek se jeho chovani bez asistenta bude vyvijet dal,zkoseli jsme i jinou skolu specialni ale nemaji misto,ptame se zda je mozne aby byli dva asistenti pedagoga v jedny tride s poctem zaku 28.dekuji
Hezký den,
v tomto případě je situace poměrně složitá. Především je důležité, zda je školským poradenským zařízením asistent pedagoga doporučen jako nezbytné podpora pro vzdělávání tohoto žáka v běžné třídě bežné školy (pokud by to bylo "pouze" doporučení, potom výrazně klesá pravděpodobnost, že by škole kraj zřízení funkce asistenta pedagoga pro tohoto žáka povolil a uvolnil prostředky pro jeho financování...). Teoreticky podle mého názoru aktuální školská legislativa nevylučuje možnost působení dvou asistentů pedagoga v jedné třídě, ale (vzhledem k běžné praxi a také k situaci okolo asistentů ve většině krajů) bych spíše předpokládal, že druhý asistent zajištěn nebude. Otázkou je ale samozřejmě vysoký počet žáků ve třídě a také současný rozsah působení asistenta pedagoga v této třídě (zda by to zváldal nebo nikoliv) - to už je na posouzení a doporučení školského poradenského zařízení a rozhodnutí ředitele školy. Doporučoval bych tedy jednat se školou a hledat takové řešení, které bude nakonec nejvíce vyhovující a současně reálně možné... Přeji hodně trpělivosti a zdaru při tomto snažení.
Mentální postižení : sociální služby : omezení svéprávnosti; zákonný zástupce
10.04.2015 17:42 - zobrazit dotaz
Dobrý den,
máme dvě dcery pro mentální postižení jsou nesvéprávné. Zákonným zástupcem je manželka jako matka.
Řešíme problém co bude až zemřeme. Jak je možné zajistit solidního zástupce. Jak určit jeho práva a odpovědnost.
Děkuji.
Hezký den,
je dobře, že se zajímáte o možnosti řešení už nyní. Občanský zákoník v podstatě nabízí několik cest - od podpory nebo opatrovnictví bez omezení svéprávnosti až po tzv. opatrovnickou radu. Každopádně opatrovníka určuje soud a ideální je, kdy to může být přímo příbuzný nebo osoba žijící s postiženým člověkem trvale ve společné domácnosti. Může to být ale prakticky i kdokoliv jiný, jehož zájmy a jednání nejsou v rozporu se zájmy postiženého člověka (v případě nutnosti může soud určit i veřejného opatrovníka - obecní neb městský úřad). Pokud je postižený člověk schopen navrhnout adekvátní osobu opatrovníka sám, měl by k tomu soud přihlížet.
Omezení svéprávnosti je nyní limitováno vždyna 3 roky a poté je nezbytné posuzovat situaci a rohodovat znovu.
Nevím, jestli ve vší situaci tedy můžete nyní nějak zajistit odpovídajícího opatrovníka pro vaše dcery už nyní - zřejmě je možné takového nástupce vyhlídnout, jednat s ním a připravit jej na takovou budoucí alternativu, samotné rozhodnutí bude činěno ale až ve chvíli, kdy nová situace nastane bude rozhodnutí neodkladné. Pokud ovšem máte nablízku někoho, kdo by se role opatrovníka ochotně ujal už nyní, nic nebrání, abyste tuto změnu navrhli a soud rozhodl jej ustanoviil opatrovníkem všich dcer již nyní - není tedy třeba čekal na nějaký nouzový stav a akutní řešení v budoucnosti.
Pokud by vás zajímaly další podrobnosti k této otázce, velmi přehledě a srozumitelně jsou zveřejněny v dokumentu dostupném na stránkách SPMP ČR - lze stáhnout na adrese:
http://www.spmpcr.cz/uploaded/Poradenstvi/svepravnost_od_roku_2014.pdf
Vše dobré a úspěšné nalezení vhodného a funkčního řešení přeje
J. Slowík
Mentální postižení : sociálně právní poradenství : příspěvek na péči
27.08.2014 12:44 - zobrazit dotaz
Dobrý den. Mému vnukovi je diagnostkovana vývojová dysfazie. Vím, že při diag.autismu pobírají matky příspěvek ve výši 12000,-kč. Jak je to u této podobné diagnozy?
Pěkný den,
jestli tomu správně rozumím, zajímáte se o možnost získání tzv. příspěvku na péči v případě Vašeho vnuka. O tento příspěvek musí žádat zákonný zástupce písemně prostřednictvím příslušné pobočky Úřadu práce (event. přes internet prostřednictvím elektronického formuláře) a tento úřad následně v rámci řízení provede i sociální šetření, při kterém by měl sociální pracovník podrobně zjistit schopnost postižené osoby zvládat samostatně jednotlivé životní úkony (kam patří mimo jiné i schopnost komunikace) - a tedy míru závislosti na pomoci druhé osoby. Dokládá se také lékařská zpráva. Výsledek šetření je potom určující pro výši příspěvku (stanoví se podle jednoho ze 4 stupňů závislosti na pomoci) a samozřejmě pro to, zda bude žadateli vůbec přiznán.
Předem není tedy možné výsledek odhadnout (z Vámi uvedených informací bych si rozhodně netroufal sdělit žádný přesnější odhad), jisté ale je, že dysfázie a autismus jsou velmi rozdílné diagnózy. I samotný autismus má několik stupňů a nejvyšší příspěvek (12 000 Kč) náleží pečujícím osobám v těch opravdu nejzávažnějších případech tohoto postižení, kdy je dítě obvykle i těžce mentálně postiženo, nekomunikuje běžnou řečí a není schopno samostatné sebeobsluhy, což patrně nebude případ vašeho vnuka, jestliže se u něj jedná opravdu "pouze" o dysfázii, která znamená vývojovou poruchu řeči a nemusí nijak významně ovlivňovat další sebeobslužné i jiné schopnosti. O příspěvek tedy pro Vašeho vnuka požádat lze, ale pokud bude přiznán, nepředpokládám, že by se pohybovat v některém s vyšších stupnů.
Jestliže se obrátíte na příslušný úřad, jistě Vám podají další podrobné informace a rady, jak postupovat.
S přáním všeho dobrého
J. Slowík
Mentální postižení : výchova a vzdělávání : volnočasové aktivity
09.07.2014 11:53 - zobrazit dotaz
Dobrý den, jsem v Německu a pracuji s těžce mentálně postiženým klučinou (27). Navštěvuje tzv. Werkstatt. Tam pracuje absolutně bez problémů, dokonce je řazen mezi nejvíc aktivní klienty. Jakmile ovšem přijede domů, končí jakákoli aktivita. Vrcholem činnosti je odhazování předmětů a jejich následné hlasité vyžadování. Jeho terapeut mi doporučil aktivity, kterým se spolu můžeme doma věnovat, ale Sven je odmítá. Jak mám zlomit tu bariéru mezi světem v práci a doma?
Hezký den,
no předně nevidím závažný důvod snažit se zlomit bariéru mezi světem v práci a světem doma - to je přece zcela přirozené i pro člověka bez postižení. Z Vašeho dotazu není jasné, jak dlouho trvá ten denní pracovní interval ani jaké aktivity tam Váš klient vlastně vykonává, ale určitě je nutné počítat u osob s těžkým mentálním postižením s výrazně větší unavitelností, specifickými reakcemi na změny prostředí (jak lokálního, tak sociálního) - a to se týká i jednoho dne a již známých prostředí a lidí. Je dost možné, že chování Svena doma je potom určitou formou psychohygieny po velmi aktivní části dne, nebo třeba i reakcí na opuštění skupiny, kde se cítí dobře a je spokojený (tedy určitý projev sociální frustrace). Pokud s ním nějak srozumitelně komunikujete (předpokládám, že asi spíše nějakou alternativní formou), můžete se pokusit tu příčinu i sama zjistit. Jinak bych ale nedoporučoval nutit ho do něčeho, co odmítá - spíše bych se pokoušel hledat relaxační aktivity, na které bude pozitivně reagovat (příp. i nějaké jiné prostředí pro trávení aspoň části volného času, než pouze domov...). Život i takto postiženého člověka vůbec nemusí být řízen pouze terapeutickými postupy a doporučeními, takže Vám přeji spíše dostatek kreativních nápadů, které nakonec povedou ke zkvalitňování života Vašeho klienta.
Mentální postižení : sociálně právní poradenství :
17.06.2014 10:40 - zobrazit dotaz
Dobrý den,dcera byla zbavena svépravnosti z důvodu mentální retardace a trvalého upoutání na lůžku. O dceru se celodenně starám já, je v mé péči, jsem ustanovena soudem jakožto opatrovník. Trvale žije se mnou ve společné domácnosti. Nyní mi přišlo ze soudu vyrozumění o správě jejího jmění, s tím, že mám vést odděleně její příjmy-invalidní důchod, s péčí řádného hospodáře a musím vést záznamy o jejich příjmech a výdajích. Nevím si v tomto rady. Vždy jsme hospodařili společně. O dceru se řádně starám, vše máme společné, i účet v bance. Mám dát na vědomí soudu o stavu týkající se financí. Jak mám postupovat? To máme mít dva účty, tudíž i dvoje poplatky? Děkuji za odpověď.
Milá paní Karin,
Váš dotaz je spíše určen pro právníka, ale i jako odborník v sociální oblasti předpokládám, že jste ten požadavek skutečně pochopila správně. V současnosti se začíná více než dříve kontrolovat využívání příjmů poskytovaných osobám s postižením ze strany státu a zvyšuje se také ochrana lidí s postižením i v ekonomické oblasti - tudíž i nakládání s jejich prostředky ze strany opatrujících osob (přestože se jedná třeba o rodiče). I dospělý člověk s těžkým mentálním postižením je respektován jako svébytná a samostatná osobnost a zbavení svéprávnosti rozhodně neznamená zbavení všech práv. Požadovaná evidence účetních záznamů přitom nebude jistě nijak složitá a pokud jde o bankovní poplatky, lze dnes najít už řadu dobrých bankovních produktů zcela bez poplatků. Doporučuji Vám ale obrátit se na právníka (i na internetu najdete různé služby bezplatného právního poradenství) nebo přímo na příslušný soud s dotazem na upřesnění jejich požadavku.
Přeji Vám úspěšné vyřešení tohoto problému tak, abyste nebyla zbytečně zatížena při už tak náročné péči o dceru.

Jdi na stranu << předchozí     následující >>

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .