SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři
01. 02. 2020 23:29 - Ann
tíživá životní situace: nesoustředěnost; duchem nepřítomnost; flegmatik; nepřiměřené chování; agresivita
Mám pocit, že se mnou není úplně všechno v pořádku. Jakmile se mám na něco soustředit (ve například škole), na nějaký úkol, co mi nepřijde nějak důležitý, který mě nepřesvědčí, že mu mam dát prioritu.
I když vím, že důležitý je-Ale necítím to tak, tak mě to prostě nezajímá, všechno mě dokáže rychle rozhodit, sleduju jak kolem mě lítá moucha a přemýšlím, jak ji ty malá křidélka unesou a jakou rychlostí s nimi mává. Ani si nijak neuvědomuji, že zas nedávám pozor a přemýšlím nad něčím jiným. Najednou se proberu, uvedomím si, že přemýšlím nad něčím jinym a zase se věnuji zadanému úkolu, ale po chvíli se moje mysl opět zaměří na něco jiného. Stává se mi to třeba i u televize, že se zamyslím a nejsem vůbec duchem přítomna. Když sedíme s více lidma u stolu (10lidí) a probíhá více konverzací, tak se pozastavím (přijdu si jak kdybych tam nebyla a jen to sledovala) a nemůžu se soustředit na jednu konverzaci a mam pocit že všichni jsou hlučný, začnu si všímat hlučného větráku a dalších detailů a mám pocit že musím na chvíli odejít, ale v zápětí je to zas v pohodě. Tak se chci zeptat, zda je to normální nebo to už hraničí s poruchou pozornosti.

Další věcí která mě trápí je, že když mi rodiče za něco vynadají a mně to nepřijde nějak důležitý (jsou to banality-sklenička na stole a podobně), tak jsem schopná to dělat pořád dokola, protože to prostě vypustím druhým uchem a jako kdyby mi nikdy nevynadali. Nedělám to úmyslně, děje se to samo.

Další věc, která je asi taky špatně je, že si neuvědomuji vážnost mých činnů. Př- Vím že bych neměla odnášet skleničky z restaurace, ale já si to prostě vezmu, protože mi je to uplně jedno a říkám si, co se asi tak stane-ve finále se opravdu nic stát nemůže. Prostě mi je to jedno a přijde mi to v pohodě. Co se stane, když si založím víc účtů na slevové poukázky i přesto, že vím, že se to nesmí, ale žádný špatný následek to přece mít nebude. Proč nepodvádět ve škole, když můžu. Proč nevyužít situací a “děr” v systému pro můj prospěch (maximálně bych řekla, že to není fér pro ostatní, říkám si, že tím nikomu neublížím). Chtěla bych poradit, jak si začít uvědomovat následky mých činů a asi nebýt takový sobec, jestli se to dá takhle nazvat.


Čtvrtou věcí, která se mi zdá problémová je: Proč někomu na kom mi nezáleží neříct, co si o něj myslim a udělat to jen tak pro zábavu. Proč ve 3 ráno nezazvonit na panelák a neutéct, není to snad sranda? Proč se nezasmát inteligentně chudým lidem. Na jednu stranu vím, že to není správné a to je právě důvod, proč žádám o Vaši pomoc nebo případně o radu. Přijdu si, že jsem asi podvědomě znuděná životem a snažím se nějak zabavit. To je důvod, proč to asi dělám. Často si říkám kam až to zajde. Někdo by některé mé činy nazval jen smyslem pro srandu, ale bohužel už nevidí že muj “smysl pro humor” přesahuje kolikrát hranici. Často to bývá na úkor pohodlí ostatních. Ale proč to neudělat, když se mi chce. Shrnula bych to větami jako: No a co. Co už. No jo no. Je mi ti jedno. Není to můj problém. Je to jeho věc. Neměl to dělat, jeho boj.


Za páté; Mám pocit, že mám něco emocemi. Nejsem člověk co pláče, vyjímečně nebo spíš ze vzteku, ale ve výsledku téměř nikdy. Asi jsem až moc pozitivní člověk, spoustu věcí vidim realisticky. Např když mi umřel děda, tak moji reakcí bylo: no je to smutný, ale už byl starej a to je život. Nijak mě to nezasáhlo. Proste muj zivot jde dál. Vždycky si najdu něco, co to všechno vysvetlí logicky. Je hezký být pozitivní ale není věc kvůli který bych byla delší dobu smutná. Často si říkám že “blbí” lidi maj život mnohem jednodušší.

Na závěr bych chtěla dodat, že jsem napsala jen negativní stránky mého já. Okolí mě vidí jako dobrou kamarádku, milou, nápomocnou a ochotnou, ale taky trochu agresivní, když se naštvu. Hodně záleží jak se mi chce. Lidé říkají, že jsem sympatická a chytrá holčina. Kamarádi by taky řekli, že když mi na někom záleží, udělám pro dotyčného maximum, naopak když nezáleží a ráda ho nemám, tak si neberu servítky a umím být hodně zlá a s mým vrozeným vůdčím a rázným smyslem, to umím dát efektivně najevo. Chtěla bych se tedy zeptat, jestli mám jen špatnou povahu a charakter nebo to můžou být nějaké psychické poruchy. Případně, jak s tím pracovat, zda existuje nějaká kniha, co by mi pomohla. Něco, co by mi pomohlo pochopit, že na životě záleží a nemůže mi být vše jedno.

Předem mnohokrát děkuji, vážím si Vaší pomoci a přeju hezký den.

Ps: očekává že nějak zanalyzujete a ohodnotíte mou osobnost, chtěla bych vás poprosit i o negativní názor
Pps: jsem vodnář

10.02.2020 18:58: Novosád Libor, PhDr. et Mgr., Ph.D.
Dobrý den slečno Ann,
děkujeme za důvěru, s níž se na nás obracíte.
Bohužel Váš dotaz je natolik rozsáhlý, že nelze na něj takto na dálku odpovědět, což se týká i hodnocení Vaší osobnosti. Nicméně se pokusím Vám částečně nabídnout jiný pohled.
Nacházíte se ve věku, kdy člověk hledá svoji identitu, své místo ve světě a mezi lidmi kolem Vás. To není nic negativního a naopak to patří právě k Vašim otázkám a psychické nepohodě, kterou pociťujete. Ačkoliv píšete, že je Vám všechno jedno, tak ve skutečnosti tím dáváte najevo, že přemýšlíte o svém chování a prožívání. To je mimořádně pozitivní základ k tomu, co chcete změnit a čemu chcete porozumět. Uvědomujete si, že mnohé z toho, co děláte a cítíte, není tak úplně v pořádku. I tohle uvědomění si je velmi důležité. Nejvhodnější cestou, jak se k Vašim otázkám postavit, je rozhovor a konzultace s psychologem, nejlépe klinickým. Rozhovor je důležitý pro svoji autenticitu a interakčnost. Tzn., že psycholog Vám bude naslouchat, klást otázky, může „naživo reagovat“ a „provázet“ Vás tímto nejednoduchým obdobím. To bohužel formou internetového poradenství není možné.
Doporučuji Vám najít si na internetu psychologa a objednat se u něho na konzultaci. Někteří pracují tzv. na pojišťovnu, tedy bezplatně, a někteří konzultují za přímou úhradu. Během toho hledání si také všímejte referencí, tedy hodnocení klientů. Vyhledání odborné pomoci není žádná ostuda, ale je to statečný projev Vaší snahy o změnu ve vztahu k sobě, druhým a životu jako takovému.
Doufám, že Vám naše rada pomohla a přejeme vám trpělivost, odvahu a vše dobré,
Za tým i-poradny
Libor Novosád

tisková verze dotazu

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .