SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři

Odpovědi poradce Šnerchová Veronika, Mgr.

Psychologické poradenství : ostatní : vzdělávání;soustředěnost;
22.06.2020 11:31 - zobrazit dotaz
Dobrý den!,
potřeboval bych poradit, zda je to normálni a co s tím mám dělat. Mám takový problém,at se cokoli ucim, nedokazu se na to soustředit a pořád při tom na něco myslím... a pak nic neumím, i když se snažím sebevíc. Jen věci logické například Matematika, Ivt aj. jsou v pohodě a nedělají mi problémy. Nevíte co s tím? Předem děkuji. Ondra
Dobrý den, Ondro,

děkuji za dotaz i důvěru, se kterou se obracíte na tuto poradnu.
Kdybych měla pátrat po příčině těchto potíží, nejprve bych se ptala, jestli se objevují až teď, v poslední době, anebo trvají již od dětství – tedy spíše, často se objevují až ve škole, kdy je potřeba, aby byli žáci nějaký čas „v klidu“ a dokázali se soustředit na učivo, práci, apod.
V tom prvním případě (tedy, že se potíže objevují až teď), bych se Vás ptala, jestli se v poslední době událo něco, co více zaměstnává Vaše myšlení, např. jestli máte nějaké starosti, strachy nebo úzkosti, které Vám brání se soustředit na to, co potřebujete. Někdy pomůže se s nimi někomu svěřit, nejlépe někomu, komu důvěřujete – kamarádovi, rodičům, zkrátka nějaké blízké osobě a třeba zkusit společně přijít na nějaké řešení. V případě, že nikoho takového nemáte, je dobré kontaktovat nějakého odborníka, např. školního psychologa (i když vzhledem ke konci školního roku by asi byla prodleva), pedagogicko-psychologickou poradnu nebo klinického psychologa. Pokud ještě nemáte 18 let, bude potřeba ke konzultaci souhlas rodičů.
Jestliže se potíže, které popisujete objevují již od dětství a teď máte problémy se zvládnutím přibývajícího množství učiva, usuzovala bych, že může jít o potíže se soustředěním (některou s poruch pozornosti – možná jste již slyšel o ADHD nebo ADD). V tomto případě by bylo nejlepší rovněž se obrátit na odborníka probrat s ním konkrétní potíže, které máte a zkusit společně hledat strategie, jak se nejlépe učit.
Co Vám obecně v tomto případě mohu doporučit takto „na dálku“ – možná už jste z toho něco zkoušel (a pokud to „zabralo“, je to skvělé), např.:
• učit se v době, která Vám nejvíce vyhovuje (nejlépe po odpočinku, ne hned po příchodu ze školy)
• rozdělit si učivo do kratších časových bloků – tzn. např. po půl hodině, mezitím si odpočinout, jít se „provětrat“, zasportovat, zkrátka nějakou jinou činnost (není vhodné třeba mezi učením hrát hry na počítači, apod.)
• učit se průběžně – nenechávat si větší množství učiva až před písemkou nebo zkoušením
• častěji si látku opakovat
• dobré je si třeba vytvořit i denní „rozvrh“ - nejen ten rozvrh, který máte ve škole, ale i doma – abyste měl dostatek času na odpočinek i na učení.

Pokud se o prázdninách nemusíte učit (nečekají Vás nějaké zkoušky, atd.), zkuste pořádně odpočinout. Dobrým tréninkem je také třeba čtení nějaké dobré knížky.

Snad se Vám aspoň něco z toho podaří.

Ať jde vše k lepšímu! Mějte se pěkně.

S pozdravem

Veronika Šnerchová
Psychologické poradenství : život s postižením : předškolní děti; vrozená vada; komunikace s dítětem; volba léčby
04.10.2017 21:49 - zobrazit dotaz
Dobrý den,

potřebovala bych poradit, jak se domluvit se čtyřletým synem na operaci vrozené vady. Syn se narodil s rozštěpem močové trubice a předkožky. V jednom roce byl na operaci, po které čůral normálně, vypadalo to, že je vše OK. Pobyt v nemocnici se mnou zvládal v pohodě. Bohužel se mu po třech letech vytvořila píštěl. Najednou čůrá dvěma dírkami, tou novou směrem dolů a dozadu, takže musí na záchodě sedět, ve stoje by si zamáčel oblečení.
Jsme objednaní na kontrolu, kde se rozhodne o dalším postupu, další operaci. Syna se snažím nijak nestresovat, řekla jsem mu jen, že se poradíme s panem doktorem, co se s tím čůráním dá dělat. V tu chvíli syn prohlásil, že k žádnému doktorovi nepůjde a čůrat vsedě mu nevadí.
Lékaři mají takový přístup, že je možné to operovat teď nebo kdykoli v budoucnu (kdyby mu to třeba začalo vadit v pubertě), jde spíš o kosmetickou věc a máme se jako rodiče rozhodnout, jak to chceme.
Tak teď váhám a nevím jak se rozhodnout: postavit syna před hotovou věc a snažit se to brát pozitivně (půjdem na kontrolu a pak do nemocnice, ale budu tam s tebou, budou tam hračky, děti, televize, jednou už jsi to zvládl jako miminko a teď to taky zvládnem apod.) nebo to nabídnout jako možnost (můžeš dál čůrat vsedě nebo to vylepšíme – teď nebo až budeš chtít, tak nám řekneš).

Jde i o to, že za rok půjde syn povinně do školky. Co když se mu bude někdo smát a syn najednou změní názor? Na termín operace se čeká půl roku, do školky by ten půlrok musel chodit, i kdyby se mu ostatní smáli a špatně to snášel. Navíc má syn chodit do místní vesnické školky – takže žádná anonymita, s ostatními dětmi pak bude chodit i na místní základku.

Já byla nejdřív jasně pro operaci, ale když syn řekl, že nepůjdem ani na kontrolu a že mu to nevadí, tak nevím. Není to spíš moje chyba, že chci, aby byl stejný jako ostatní? Jemu nevadí se v něčem lišit a možná má pravdu – ale to říká teď a kolektiv dětí to může rychle změnit. Co si o tom myslíte? Když to rozhodnu za něj a půjdem na operaci, jak zvládnout jeho nesouhlas a odpor?
Moc děkuju za vaši radu.
Dobrý den,

omlouvám se za prodlení s odpovědí. Zároveň děkuji za svěřenou důvěru.
Ve svém dotazu píšete, že byste potřebovala poradit, jak se domluvit s Vaším synem. Rovněž popisujete jeho případné obtíže plynoucí z vrozené vady.
Přiznám se, že se vůbec necítím být kompetentní, abych se vyjádřila k těmto zdravotním aspektům. Ale na druhou stranu by pro mě bylo důležité vědět, jestli je tato operace nutná a jaké by byly důsledky toho, pokud by byla nebo nebyla provedena. A toto jsou otázky, které je určitě nutné probrat s lékaři (a to klidně i bez přítomnosti syna), abyste shromáždila co nejvíce informací, z kterých si pak můžete vytvořit jasné stanovisko nebo postoj, jak přistupovat k synovi. A odtud by se měla rovněž rozvíjet komunikace ve vztahu k němu. Vůbec tím nechci popírat to, že děti „cítí“, co je pro ně dobré, spíše naopak, ale v tomto věku nejsou schopni rozumově pojmout a řešit následky takovýchto rozhodnutí.
Proto je nezbytné, abyste si vy, jako rodič nebo rodiče, byli jistí, že to, co děláte, je pro ně dobré a za tím si stojíte. Pokud budete mít tuto jistotu vy, budete schopni jednat rozhodně i v obtížnějších situacích a zvládnout emoční reakce dítěte – např., jak popisujete i odpor, který je v prostředí různých vyšetření rovněž pochopitelný. Potřebné je děti na ně připravovat, pozitivně je motivovat, povídat si o tom, jakým způsobem bude vše probíhat (nezastrašovat ani příliš nezlehčovat nebo neříkat nepravdu). A opět je v tomto podstatné, aby dítě mělo ve Vás oporu a mělo tu jistotu, že je rodič s ním a pevný v tom, že je vše v pořádku, ať se děje, co se děje.
A stejně tak, i pokud byste se nerozhodli pro operaci – mít jasno v tom, že jste pro dítě udělali, to nejlepší v tu chvíli, co jste mohli, a že mu pomůžete ustát i ty těžkosti, eventuelně pak hledat další řešení.

Přeji Vám, ať vše dobře dopadne a rodičovskou „sebedůvěru“ (i v tom, že děláte vše nejlíp, jak můžete).

S pozdravem a přáním pěkného dne

Veronika Šnerchová
Psychologické poradenství : partnerské problémy : partnerské vztahy; rodinné vztahy; nevěra; nemanželské dítě; komunikace s dětmi
03.10.2016 21:14 - zobrazit dotaz
Dobrý den,

nevím, jestli jsem tady správně, ale potřebovala bych poradit: dnes se mi manžel přiznal, že má dítě se ženou - sousedkou, o které mi několik let tvrdil, že je to jen kamarádka. Dítě má rád, a chodí za ním, a chtěl by o tom říct i našim dětem - že mají brášku. Manžel si myslí, že naše děti (15 a 12 let) z toho budou mít radost. Já si to však nemyslím, a chtěla bych, aby si nejdřív ujasnil, jak to vlastně chce dál - chce být s námi? chce žít s ní? nechce být ani s jednou, a raději už bude sám? On tvrdí, že nyní je ve "vzduchoprázdnu" a neví, co má dělat, ani co bude dál. Je rozumné o tom říct dětem hned, když ani já nevím, jak to vůbec v našem vztahu bude dál? (On chce vídat své dítě, ale mi vadí, že přitom chodí za svou milenkou). Nebo je lepší počkat a dětem o tom říct, až si budeme jisti, jestli vůbec náš vztah bude nebo nebude pokračovat?

Děkuji za případnou odpověď
EnMark

Dobrý den,

děkuji Vám za svěřenou důvěru. Nevím, jestli Vám dám konkrétní radu, nicméně - je moc dobře, že si kladete otázky, které zde zmiňujete. Důležité je rovněž to, abyste si je položili s manželem společně a snažili se na ně hledat odpověď, ujasnili si, co chcete a očekáváte. A to všechno nejlépe ještě dřív, než do toho vtáhnete vaše děti, které, až se dozví pravdu, se budou ptát o to víc, a je proto důležité, abyste "měli jasno" vy.
Pokud je problém v tom, abyste se společně domluvili, může vám napomoci někdo známý, nejlépe člověk nebo lidé, kterým oba důvěřujete a víte, že jeho pohled jste schopni akceptovat oba dva. Na odborné úrovni je možné využít služeb mediace, kterou poskytují např. poradny pro rodinu.

Přeji Vám ať vše dopadne ku prospěchu vás rodičů, i vašich dětí.

S pozdravem

Veronika Šnerchová
Psychologické poradenství : sociálně právní poradenství : autismus; zbavení svéprávnosti; finanční samostatnost
28.04.2016 19:38 - zobrazit dotaz
Dobrý den, mám adoptivní 23letou dceru s atypickým autismem. Absolvovala "normální" ZŠ s velmi dobrým prospěchem.Má problémy v sociální oblasti a komunikaci a především obrovské fobie ze psů trvající několik let, kvůli kterým neopouští dům a zahradu a zatím se je přes všechno úsilí nepodařilo odstranit nebo aspoň zmírnit.V 18 letech byla zbavena způsobilosti k právním úkonům a já jsem opatrovníkem.Nyní po mně chce soud, abychom měly každá vlastní účet (přestože žijeme ve společné domácnosti a z jejího účtu bych vybírala opět jen já) - do této doby se mne nikdo neptal, kam chodí dceřin inv. důchod; soud chce také dokládat její měsíční útratu (jídlo, drogerie, oblečení, knížky), což znamená vést účetnictví a stresovat se, zda mi přesto někdy něco nevytknou... Existuje nějaký jiný způsob ochrany dcery (na způsob vztahu dítě-zákonný zástupce)? Děkuji!
Dobrý den,

děkuji Vám za dotaz a zároveň se omlouvám se prodlení s odpovědí. Přiznám se, že nedokážu kompetentně odpovědět na Vaši otázku - je spíše z oblasti sociálně-právní. Doporučovala bych Vám obrátit se na některou z občanských poraden ve Vašem regionu. Pracují zde sociální pracovníci, kteří se v této oblasti orientují, a budete s nimi moci konkrétně probrat celou situaci. Ve Vašem kraji můžete využít služeb např. Občanské poradny Pardubice (http://www.obcanskaporadnapardubice.cz/), pokud nejste přímo z města, můžete poradnu kontaktovat a konzultovat danou problematiku i telefonicky.

Přeji Vám, ať vše dobře dopadne!

S pozdravem

Veronika Šnerchová
Psychologické poradenství : mezilidské vztahy : vztahy po rozchodu; výchova; péče o děti; nejistota
13.12.2015 22:32 - zobrazit dotaz
Dobrý den, chtěla bych se poradit, jak pustit z hlavy bývalého manžela a odpustit mu, že mě a mého 2 letého syna před 7 lety opustil. Odešel za jinou ženou, se kterou měl po 2 letech soužití také dítě, a když mu byli 3 roky, také je opustil kvůli další ženě, která má 11 letou dceru. Do doby, co byl s původní manželkou si brával syna jen občas, syn u něj neměl ani místo na hraní, nekoupal se u něj, nečistil si zuby.Pořádal s ním občas výlety,sem tam mu dal dárek. Syn k němu dost odmítal jezdit. Teď,co má novou přítelyni,tak se situace změnila (asi jak se snaží,aby nové přítelkyni ukázal, jaký je hodný táta), jezdí pravidelně na výlety, kupuje synovi tuny sladkostí, dohlíží na hygienu.Vše by bylo v pořádku, ale mám pocit, jako by mi bývalý manžel chtěl ukázat, jak se o syna vzorně stará, a mám někdy dokonce i pocit, že má zájem o to, aby syn prohlásil, že je mu u táty lépe a já ho tak ztratila nadobro.
Chtěla bych abych při předávání syna byla s bývalým manželem v pohodě a ne, abych pak probrečela noc, když vidím, jak syn líčí zážitky,co všechno dělal s novou tetou a tátou a u mě má více povinností jak se školou, úklidem svého pokojíčku nebo pomáhání v domácnosti. Poraďte, jak získat sebevědomí, že vše,co dělám pro syna je pořádku, a jak nebýt na bývalého manžela naštvaná, že mě a syna opustil, když byl malinký, a neměl o něj valný zájem až do doby, než jsem si ho za 7 let vypiplala.
Jsem už někdy z té situace zoufalá, než má přijet bývalý manžel pro syna, mám hrozné obavy,jak se bude před synem "předvádět", a aby pak syn neodešel raději za tátou, protože tam na něj nikdo nezvyšuje hlas, když dostane špatnou známku.
Děkuji mnohokrát.
Dobrý den,

děkuji Vám za Váš dotaz i svěřenou důvěru. Píšete, že byste chtěla poradit, jak pustit z hlavy bývalého manžela a odpustit mu.
Rozvod není vůbec jednoduchá záležitost a trvá různě dlouhou dobu, než se s tím partneři srovnají. K té Vaší otázce mě napadá, že sice už jste mohla odpustit, ale vzpomínky, které máte, Vám nikdo nevymaže. Protože můžeme odpustit, ale není lehké zapomenout (a někdy to zkrátka a dobře ani nejde, vzpomínky mohou být někde zasunuty a stačí nějaké připomenutí a znovu se objeví).
To, že pro syna bude tatínek ten, který po něm nic moc nechce, "nezvyšuje hlas", apod., zkrátka ten vzácnější, je potřeba tak nějak přijmout. Většinou to tak bývá, že rodič, který je s dítětem dennodenně a vychovává, tedy řeší i situace, které nejsou pro jednu ani druhou stranu vždy příjemné, bývá brán jako ten, kdo vyžaduje a není s ním taková "zábava" jako s tím druhým.
Tuším, že je to náročné, ale je důležité, abyste se s bývalým manželem snažili neočerňovat před synem jeden druhého, ale brát to, že u vás je to takhle a u otce třeba jinak. Ideální by samozřejmě bylo, kdybyste se - i když nejste manželé - shodli na rodičovství a výchovných přístupech.
Většinou to dojednávání a ujasňování bývá složitější.
Pokud byste si chtěla více ujasnit a probrat, jak postupovat, doporučila bych Vám se obrátit na nějakého odborníka - ve vašem případě např. v poradně pro rodinu a mezilidské vztahy, případně psychologa, který se zabývá vztahy, nabízí rodinnou terapii. Pomůže Vám to získat odstup od situace a zhodnotit postupy a řešení.

Přeji Vám vše dobré!

S pozdravem

Veronika Šnerchová
Psychologické poradenství : učení a výchova : výchovné problémy
11.12.2015 21:50 - zobrazit dotaz
Dobrý den,
jako matka si nemohu poradit se 14-letým synem. Výchovné problémy, ve škole propadá ( nechce se učit), máme konzultace se školním psychologem, ale opravdu nevím jak máme postupovat. Budu sama potřebovat asi potřebovat návštěvu psychologa, bojím zda syn netrpí psychickou poruchou.
Dobrý den,

děkuji Vám za dotaz. I z toho mála, co píšete, cítím velké odhodlání vyjít z této nelehké situace a odvahu změnit to, co půjde.
Pokud jde o výchovné a výukové problémy, doporučila bych se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu (většinou najdete v každém větším městě, školní psycholog jistě poskytne kontakty, případně pomůže s objednáním). Případně je možné zvážit návštěvu klinického psychologa s tím, že může nabídnout i terapeutická sezení. Nevím přesně, odkud jste, proto zde nebudu zveřejňovat jednotlivé kontakty na odborníky. Každopádně výchovní poradci i školní psycholog vám určitě někoho doporučí.
Zkuste se objednat co nejdříve (bývají různě dlouhé čekací doby, v případě, že jde o závažnější problémy a krizovou situaci, je možné, že nabídnou dřívější termín).

Přeji vám, ať vše dobře dopadne.

S pozdravem

Veronika Šnerchová
Psychologické poradenství : učení a výchova : šikana
25.09.2014 19:05 - zobrazit dotaz
Dobrý den, zkoušela jsem se najít poradnu, která se zaměřuje přímo na šikanu, ale odkazy nejsou aktuální... Proto se obracím na vás s dotazem, zda se u tohot videa jedná či nejedná o šikanu.
https://www.facebook.com/video.php?v=657508461011854&set=vb.100002581171426&type=2&theater
Případně prosím o kontakt na někoho, kdo se tématem přímo zabývá a je aktivní. Děkuji mnohokrát.
Dobrý den,

děkuji Vám za dotaz. Bohužel se mi však ono video nedaří zobrazit, nejspíše kvůli tomu, že k němu nemám přístup.
Pokud tedy chcete poradit touto cestou, poprosím Vás o popis toho, o co se jedná, případně i další okolnosti (netuším ani, o jakou šikanu by mělo jít: ve škole, v zaměstnání, apod.?).
Jestliže jde o šikanu ve škole, je možné se obrátit na pedagogicko-psychologickou poradnu, případně některé z krizových center.

Více Vám v tuto chvíli pomoci nemohu.

Jestliže napíšete více, budu se těšit, jinak Vám přeji, ať se vše zdárně vyřeší.

S pozdravem

Veronika Šnerchová
Psychologické poradenství : informace a kontakty : kontakty; psychologická pomoc
24.03.2014 21:57 - zobrazit dotaz
Dobrý den, mohli byste mi dát prosím tip na dobrou psycholožku - Karviná, Havířov, Ostrava. Potřebovala bych pomoct s úzkostmi a depresí (z úzkostí a deprese). Všude mají moc dlouhé čekací doby při objednání a nechci jen tak doma čekat, než mi zaberou léky. Snažím se dělat všechno možné, ale sama to asi nezvládnu.
Děkuji, Katka
Dobrý den,

děkuji Vám, že se na nás obracíte. Je moc dobře, že hledáte i další pomoc.
V tomto okruhu mě napadá ordinace Mgr. Kateřiny Ožanové (v Ostravě), kontakt najdete např. na: http://www.znamylekar.cz/katerina-ozanova/psycholog/ostrava.
Pokud by Vám nevadlo dojet i do Frýdku-Místku, zde působí Mgr. Dagmar Dokoupilová (http://www.znamylekar.cz/hodnoceni-lekaru/mgr-dagmar-dokoupilova).
Jen nevím, jak je to s objednací lhůtou. Případně je možné se obrátit na některé z krizových center (např. http://www.kriceos.cz/), kde by Vám mohla být poskytnuta pomoc ihned a směřování, kam dál.

Přeji Vám, ať to všechno zvládnete.

S pozdravem

Veronika Šnerchová
Psychologické poradenství : duševní problémy : krádež; obavy o rodinné vztahy; vliv medikace
10.11.2013 22:12 - zobrazit dotaz
dobrý den

mam brigadu v prodejne, kde mne určitý čas psychicky tyranizovala vedoucí. na oplátku jsem si něco z prodejny vzala, říkam si, že si to zasloužím, jako bolestný. ale pracuje tam i moje mamka a ted se bojim, že mi mamka na to dojde, že jsem něco ukradla a že začne z toho mít zlé myšlenky, že co to vychovala, jakou zlodějku. nemám vůbec výčitky svědomí že jsem to vzala ale když se to dozví mamka, tak budu mít zlý pocit. chtěla bych všechno hodit na to, že jsem byla pod práškama (beru asentru) ale co když ne a byla jsem to já.

děkuju

hezký den
Dobrý den, Magdo,

děkuji Vám za svěřenou důvěru.
Jen - po přečtení toho, co píšete, si nejsem úplně jistá, co byste potřebovala. Zmiňujete, že nemáte "výčitky svědomí", ale na druhou stranu, pokud by na to přišla Vaše matka, budete mít "zlé pocit" (a ona "zlé myšlenky").
Dovedu si představit, že psychické týrání na pracovišti bývá náročné, podle všeho pro Vás byla krádež řešením této situace (asi cítíte, že ne úplně nejlepším).
Podle toho, co píšete, máte s Vaší matkou docela úzký vztah. Napadá mě, že by pro Vás bylo nejlepší si s někým o tom všem popovídat (ať už o tom, co jste prožívala v práci, jaké jste hledala řešení, co prožíváte teď, apod.). Mohla by to být třeba Vaše máma? Nebo nějaká kamarádka?
Zmiňujete též, že jste "byla po práškama", což znamená, že jste pravděpodobně i v péči psychiatra. Je možné si promluvit o tom všem třeba s ním?

Přála bych Vám, ať se podobná situace už neopakuje a nemusíte řešit, co řešíte nyní.

S pozdravem

Veronika Šnerchová

Psychologické poradenství : učení a výchova :
25.07.2013 21:01 - zobrazit dotaz
...hezký den..nevím kam napsat..nebo na koho se obrátit.....mám takový problém... s manželem se rozcházíme a máme syna který nastupuje do první třídy..narodil se v červenci..chtěli jsme pro něj odklad...ve školce ho doporučili...ale v poradně né....tak jsme se smířili ,že půjde do školy letost...ale nastala situace kdy se chci odstěhovat do jiného města...vůbec nevím co dělat...myslíte,že by šel ještě zařídit odklad...myslím si,že by měl syn na to rok se s tím vyrovnat...má trošku probém se změnamy...neumím si představit...že půjde do nového města a ještě do nové školy kde nikoho nezná..myslela jsem,že za ten rok by našel kamarády a ten nástup do školy by byl snadnější...jsem z toho špatná...zrovna ta situace nastala když jsou prázdniny...můžete poradit kam třeba zajít a jestli mám šanci dostat odklad....s pozdravem Iveta
Dobrý den,
děkuji Vám za dotaz i svěřenou důvěru. Situace, kterou popisujete není zcela jistě vůbec jednoduchá. Vás i syna čeká mnoho změn.
Velkou změnou je samozřejmě "jen" nástup do 1. třídy, nemluvě o stěhování, změně prostředí, apod.
V tuto chvíli si nejsem úplně jistá, jaký je postup při vyřizování odkladu povinné školní docházky právě nyní - o prázdninách. Samozřejmě lze provést i dodatečný odklad (tzn. že by Váš syn do školy nastoupil a dodatečně by mu byla odložena školní docházka, ale tento postup určitě neřeší to, z čeho máte obavy). Doporučuji Vám proto obrátit se co nejdříve na nejbližší pedagogicko-psychologickou poradnu, zkuste třeba i osobně. O prázdninách sice bývá "omezený provoz", ale předpokládám, že zastihnete někoho, kdo Vám doporučí, jak postupovat v případě, že by se Vám zdál odklad povinné školní docházky nezbytný.
Každopádně, myslím, že ať se rozhodnete tak či tak (tedy, že Váš syn nastoupí nebo nenastoupí do školy), bude to náročné v obou případech a k tomu Vám přeji hodně sil, trpělivosti a "pevné nervy". Důležité je, abyste věděla, že děláte to nejlepší a tím samozřejmě budete přenášet tento "pozivní pocit" bezpečí a důvěry na syna.

Přeji Vám pokud možno pěkné léto a ať vše dobře dopadne!

S pozdravem

Veronika Šnerchová

Jdi na stranu << předchozí     následující >>

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .