SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři

Odpovědi poradce Smékalová Etel, PhDr., Ph.D.

Psychologické poradenství : partnerské problémy : soužití
25.04.2013 08:07 - zobrazit dotaz
dobry den, mam problemy, ktere nevim jak sama resit. je toho hodne, nevim jak zacit. nejvice se to asi tyka meho vztahu s partnerem, ale je to spise spoustec toho, co se ve me odehrava. napriklad dnes jsem asi dve hodiny mela zachvat place, kdy jsem se nemohla ani poradne nadechnout, klepala jsem se a jsem z toho vycerpana. nic me nebavi. zitra ke me maji prijit kamaradky, ale ja se vubec netesim, i kdyz vcera jsem se jeste tesila.
Zacnu tedy tim partnerem. jsme spolu priblizne dva a pul roku, me bude 23, jemu bude 27. je to skvely clovek, je mily, pozorny, ale ja se neustale uziram tim, ze me podvede (jako to udelal byvaly partner) a neverim mu. take mi vadi, ze se na internetu kouka na nahe zeny, vetsinou bud na same "modelky" nebo chodi na diskuzi, kam davaji nahe fotky realne holky, coz mi strasne vadi. Uz jsem si s nim o tom promluvila, ze mi to vadi, ze kdykoliv se do serveru prihlasi, prvni co, tak musi otevrit diskuzi s nahyma zenskyma, protoze tam ma x neprectenych prispevku.. ale on tvrdil ze ne, ze je to jako kdyby se podival na pekne auto treba. jenze tomu neverim, kdyby se podival na pekne auto, tak si pak nebude do vyhledavace davat toho, kdo tam dal ten prispevek. proste mi to strasne vadi. a taky jsem si vsimla, ze kdykoliv nekam jde, tak se upravi, vezme si ciste obleceni, oholi se, dojde si ke kadernikovi... a doma je ve vytahanych spinavych teplakach, propocenem tricku, aby se oholil ho musim prosit. proc to dela? strasne mi to ublizuje, ze se takhle chova. treba kdyz vejdu do mistnosti, a vidim ze zase kouka na nahe zeny, udela se mi z nej spatne a nesnesu aby se me vubec dotykal. To mam vlastne posledni dobou skoro porad. myslim si ze trpim nejakou formou deprese, protoze me nic nebavi, navic jsem bez prace, takze i bez penez, pripadam si neschopna. nejradsi bych byla, kdyby si me partner nevsimal, nemam ani chu na sex a uz vubec ne s nim, kdyz ma potrebu cumet na jiny, to proste nesnesu. Jenze on se porad "vtira", chce delat blbinky, ale ja na to proste nemam, nechci a on se pak urazi, ze jsem divna. co mam delat? uz jsem mu jednou rikala, ze mam asi depresi, ale nejak me to pak rpeslo a neresili jsme to. prosim muzete mi poradit? trpim nejakou extremni zarlivosti? nebo co to je a co s tim mam delat?
Dobrý den Kristíno,
vážím si Vaší důvěry, se kterou se na nás obracíte. Píšete, že máte problémy, se kterými si nevíte rady. Tyto problémy se nejvíce týkají Vašeho partnera. Máte strach, že Vás podvede a vadí Vám, když se dívá na nahé ženy na internetu. Z Vašeho dotazu cítím, že Vás situace velmi trápí. Dále píšete, že jste s partnerem už dva a půl roku, že je to skvělý člověk, pozorný a milý, přesto mu nevěříte a máte strach, že Vás podvede. V dotazu uvádíte, že se pořád snaží „vtírat a dělat blbiny. “ Z toho soudím, že o Vás zájem má a strach z případné nevěry Vašeho partnera může být zakořeněn v nevěře, kterou jste zažila se svým bývalým partnerem. Chápu, že Vám není příjemné, když se Váš přítel dívá na internetu na nahé ženy, upravuje se pokaždé, když jde ven a doma chodí ve vytahaných teplácích. Říkáte, že jste si s ním o tom již jednou promluvila. Možná byste to mohla zkusit znovu, ale bez výčitek nebo obviňování, pouze s vyjádřením svých pocitů a přání. Zkuste mu vysvětlit, co konkrétně Vám vadí, jak moc je Vám to nepříjemné a že Vás to ovlivňuje i při milování. Z psychologického pohledu vzato je velmi pravděpodobné, že Vám to partner nedělá naschvál a nechce Vám tím ublížit. Muži jsou prostě takoví a přijde jim přirozené dívat se na nahé ženy (a třeba i obrázky "těžšího kalibru") na internetu, aniž by po něčem takovém toužili v reálu. Osobně si myslím, že Vaše situace má jediné řešení - i když nevím, jestli se Vám bude líbit. Na Vašem místě bych Vašeho partnera požádala o to, aby tyto podněty na internetu vyhledával sám, bez Vašeho vědomí, aby Vás tím nezatěžoval, aby to přijal jako svoji intimní věc, aby prostě respektoval, že Vám to nedělá dobře. Mám na mysli toleranci vůči pasivnímu sledování, ne vůči skutečné nevěře. Tak byste svému partnerovi ponechala možnost takové formy "úletu", která by jemu udělala dobře a Vám by neublížila.
Nevím, jestli Vám to pomůže, ale podobně jako Vy by ve Vaší situaci reagovala většina žen. Láska a vzájemnost jsou krásné, ale někdy nás staví do těžkých situací, které vyřešíme jen když si uvědomíme, jak se my ženy a muži od sebe lišíme a že jedinou cestou je respektovat se a neubližovat si.
Pokud by se Vaše situace vůbec nezlepšovala, doporučila bych Vám se obrátit na pradenského psychologa (nejlépe z Poradny pro rodinu), se kterým byste mohla svoje starosti pořádně probrat, postěžovat si a společně s ním hledat východisko.
Doufám, že Vám moje odpověď alespoň trochu pomohla a věřím, že tuto situaci zvládnete a bude Vám lépe.
Smékalová Etel
Psychologické poradenství : duševní problémy : spánek
22.04.2013 13:19 - zobrazit dotaz
dobrý den.poslední dobou mám problémy se spánkem,nemůžu usnout ve tmě,musím mít zasvícenou lampu,ráno nedokážu vyjít z postele do školy,už jsem tam přes měsíc nebyla.vstávám kolem 11 hodiny a vždycky jsem unavenější,pořád mě bolí hlava a chtělo by se mi navždycky spát.doma máme hodně problémů,které mě štvou, máme 2 úvěry, nejsem si schopná najít brigádu,jsem unavená z celého světa.studuju v polsku,chodím domů každý půl rok,mám své věci ale nemůžu zapomenout na rodinné problémy a z toho mám asi poruchy spánku.prosím poraďte.děkuju
Dobrý den Jarko,

z Vašeho dotazu cítím, že se nacházíte v nelehké situaci a proto je dobře, že jste se rozhodla nám napsat. Jste citlivá bytost a situace Vaší rodiny se Vás silně dotýká.Tím, že jste většinu času mimo domov, na Vás může dopadat beznaděj, jak rodině pomoci. Píšete také o problémech se spánkem, kvůli kterým nezvládáte ráno vstávat na čas, cítíte se unavená a bolí Vás hlava. Uvedené potíže se mohou navzájem ovlivňovat a nedostatek spánku způsobuje, že se nedaří situaci zlepšit.

Ve Vaší situaci bych se proto nejprve zaměřila na zlepšení spánku. Zkuste se zamyslet nad tím, jak jste to se spánkem měla dřív a zkuste se vrátit k návykům, které jste měla, když jste spala dobře. Pokuste se dodržovat určitý spánkový režim. Snažte se chodit spát večer dříve ve stejnou dobu a ráno si nastavit budík na dřívější hodinu. Každému vyhovuje různá délka spánku, někomu stačí šest hodin, jiný potřebuje třeba osm nebo i více hodin, aby se cítil svěží. Nezáleží ani tak na délce spánku, jako na jeho kvalitě. Zaměřte na to, co vyhovuje přímo Vám. Také na aktivity, které během dne děláte. Čím více budete přes den aktivní, tím víc se večer budete cítit unavená a usnete snadněji. Je dobré před spaním dodržovat určité rituály, díky kterým tělo pozná, že se chystáte jít spát. Například teplá sprcha, čištění zubů, relaxace, apod. Pokud by se Vám samotné nedařilo zlepšit kvalitu spánku, můžete se obrátit na Vašeho praktického lékaře nebo navštívit psychologa, který Vám může s nespavostí pomoci a může také poskytnout podporu i s Vašimi dalšími starostmi. Nevím, jak to chodí v Polsku, ale u nás mají vysoké školy často psychlogické poradny. Zjistěte, jestli na Vaší univerzitě někdo takový působí a případně jej navštivte.

Pokud jde o to, že jste už asi měsíc nebyla ve škole, přikláním se k tomu, že by bylo dobré co nejdříve se do školy vrátit. Zkuste se navrátit do zajetého režimu, který jste měla dříve, to znamená chodit na přednášky, připravovat se na zkoušky, bavit se se spolužáky. Taky by bylo dobré zaměřit více na sebe a dělat alespoň občas to, co Vám přináší radost a co by mohlo přispět k Vaší duševní pohodě. Třeba setkat se s někým, s kým je Vám dobře, jít ven na procházku do přírody, najít si občas chvilku jen sama na sebe, zajít si do sauny, zaplavat nebo za kulturou.

Napsala jste také, že si chcete najít brigádu, díky které byste mohla rodině částečně pomoct a měla tak vnitřní pocit zadostiučinění, ale nedaří se Vám to. Myslím, že je důležité zamyslet se nad tím, nakolik můžete Vy sama rodinnou finanční situaci změnit. Možná si na sebe kladete příliš vysoké nároky. Ze své zkušenosti vím, jak je studium v zahraničí náročné. Předpokládám, že jste si jej vybrala kvůli svému profesnímu zájmu, takže by mělo být v tomto období Vašeho života Vaší prioritou. Proto mám tendenci Vás od brigády spíše odrazovat. Kdybyste to ale přeci jen chtěla zkusit, můžete se ve Vašem okolí poohlédnout po organizacích, které pomáhají mladým lidem najít práci. Některé z nich jsou přímo zaměřené přímo na studenty.

Ještě mě napadá mě, zdali jste se se svými starostmi a potížemi někomu svěřila? Možná by Vám pomohlo, kdybyste si o svých starostech promluvila se svými blízkými - třeba rodinou nebo přáteli, aby Vám mohli být oporou.

Přeji Vám, aby se Vaše situace co nejdříve celkově zklidnila a abyste se mohla těšit z Vašeho studentského života. Budu Vám držet palce.
Psychologické poradenství : duševní problémy : deprese
05.04.2013 00:42 - zobrazit dotaz
Dobrý den,

trápí mě následující problém, který trvá již několik let a ať se snažím, jak chci, tak se stále vracím do výchozí pozice a nedaří se mi zvládnout.

Trpím problémy se spánkem - každý večer, když se začne blížit doba, kdy mám jít spát, si začnu vymýšlet a hledat aktivity, kterým bych se mohla věnovat jen proto, abych do postele nemusela. Netrápí mě žádné zlé sny, bývám hodně unavená, ale do postele se nemůžu dostat. Mívám pocit, že jsem za celý den nic nestihla a nic pořádného neudělala a že bych to měla ještě dohnat. Do postele se tak dostávám až kolem druhé - třetí hodiny ráno. Když vstávám - mezi šestou a sedmou, tak jsem samozřejmě strašně unavená. Několikrát už se stalo, že jsem nebyla schopná vylézt z postele a jít do práce. Když je víkend, tak pak většinou spím do oběda. Partner se na mě pak zlobí, že vstávám tak pozdě, z čehož mám výčitky svědomí a trápím se tím. V záchvatu pocitu viny, že jsem si dovolila spát tak dlouho, se snažím uklidit, navařit - prostě to s aktivitami zase přeženu, jen proto, aby nemohl říct, že nic nedělám a jenom spím.

Trpím také velkými výkyvy nálad. V jednu chvíli jsem radostná, v pohodě. Ale za pár minut se má nálada naprosto otočí, já se cítím smutná, naštvaná na celý svět, nevěřím si, nemám chuť se do ničeho pouštět a vše pro mě ztrácí smysl.

Celkově si nevěřím, že bych byla schopná ve svém životě něco změnit. Připadám si líná a neschopná a i když o různých aktivitách, do kterým bych se chtěla pustit, často mluvím nebo přemýšlím, nejsem schopná se do nich dokopat.

Často se cítím bezdůvodně smutná, nešťastná, nevěřím, že se v mém životě něco změní.

Často mi také připadá, že má depresivní období přichází a odchází s mým menstruačním cyklem. Špatná nálada se dostavuje týden před menstruací a vydrží mi tak 14 dní. Často v tomto období reaguji velmi podrážděně na cokoli, co nezapadá do mé ideální představy, na jakékoli výtky okolí. Jsem velmi přecitlivělá a připadám si, že nikoho nezajímám a nikdo mě nemá rád. V hloubi duše samozřejmě vím, že je to nesmysl, ale ani to mi nepomáhá, abych se tak necítila. Stále se něčeho bojím, v každé situaci si představuji jen ty nejhorší scénáře, jak by daná věc mohla dopadnout.

mohli byste mi prosím poradit a nasměrovat mě, na koho bych se mohla obrátit, aby mi s mým problémem pomohl? Sama to nezvládnu a po různých pokusech už ani nemám důvěru sama v sebe, že bych na tom mohla něco změnit.

U žádného odborníka jsem nikdy nebyla.

Děkuji.
Dobrý den Nikoleto,
děkujeme za Váš dotaz a důvěru, kterou jste do nás vložila. Z Vašeho dotazu cítím, že Vás vaše situace trápí, musíte se cítit unaveně a nešťastně, proto si myslím, že je velmi dobře, že se snažíte vyhledat pomoc.
Píšete, že máte problémy se spánkem, že během dne nestíháte a máte pocit, že jste nic pořádného neudělala. Trápíte se tím a míváte výčitky svědomí. V takovém případě si myslím, že by Vám mohlo pomoci nastavit si pevný řád. Zkuste si předem naplánovat své denní aktivity, co je potřeba udělat a co chcete během dne stihnout. Zkuste si je sepsat a časově uspořádat dopředu podle důležitosti a Vašich možností. Pár minut plánování předem Vám může ušetřit spoustu času. Kromě povinností si nezapomeňte naplánovat také nějaký čas pro sebe na odpočinek a aktivity, které jste dlouhou dobu odkládala. Je velmi důležité věnovat během dne nějaký čas jenom sobě a věcem, které má člověk rád, může se pak cítit více uvolněně a v pohodě. Důležité ale je nepřetěžovat se a neplánovat si aktivit příliš mnoho, ale jen tolik, kolik jste reálně schopná za den zvládnout. Nezapomínejte také občas na konci dne pochválit sama sebe a dát prostor tomu cítit se potěšená za všechno, co jste ten den zvládla.
Dále si myslím, že by pro Vás bylo dobré pokusit se vstávat a chodit spát v pravidelnou dobu. Spánek a s ním i dodržování určitého řádu je pro organismus velmi důležitý a pomáhá také zvýšit jeho odolnost a uvidíte, že se potom bude cítit lépe. Usínání Vám usnadnit dodržování určitých rituálů před spaním jako například relaxace, horká koupel, hrnek teplého mléka či čtení knihy atd.
Dále píšete, že trpíte velkými výkyvy nálad, jednu chvíli se cítíte šťastná a radostná a chvíli na to smutná, naštvaná na celý svět a nevěříte si. Pokud máte pocit, že se tyto nálady vážou na Váš menstruační cyklus, pokuste se o tom poradit se svým gynekologem. Změna hladiny hormonů během cyklu může skutečně ovlivnit nejen nálady. Gynekolog je v tomto ohledu určitě lepším odborníkem než já a poskytne Vám nějakou radu.
Zmiňujete také, že se často cítíte bezdůvodně smutná, nešťastná a nevěříte si. V tomto případě myslím, že je určitě dobrý nápad obrátit se na nějakého odborníka. Přikládám, tedy několik kontaktů na místa, na která je možné se obrátit. Píšete, že máte pocit, že to sama nezvládnete a věřím, že psycholog Vám může pomoci s vysvětlením Vašich pocitů, pochopením, proč se tak cítíte a společně se můžete pokusit nacházet, co by pro Vás bylo nejlepší a co by Vám pomohlo, abyste se cítila lépe.
Doufám, že Vám moje odpověď byla užitečná. Neztrácejte důvěru sama v sebe, už jen to že jste se se svým problémem svěřila nám, je krok správným směrem!
Přeji Vám hodně sil, abyste se co nejdříve cítila o něco lépe!

Kateřina Brázdová
Garant: Etel Smékalová

Kontakty:
Phdr. Jaromír Chřášťanský
http://www.psycholog-praha.net/

Mgr. Zdeňka Kolářová
http://www.psychologickapomoc.cz/

PhDr. Pavel Roubal
http://www.pavelroubal.cz/

Další kontakty:
http://www.firmy.cz/Prvni-pomoc-a-zdravotnictvi/Zdravotnicke-sluzby/Zdravotnicka-zarizeni/Lekarske-ordinace/Psychologicke-a-psychiatricke-ordinace/kraj-praha

Psychologické poradenství : duševní problémy : úzkost
23.03.2013 17:18 - zobrazit dotaz
Dobrý den,
obracím se na vás s dotazem, který se týká mého manžela. Během let se u něj objevují stavy úzkosti, které se projevují především v uzavřených prostorách - už léta odmítá jezdit výtahem i za cenu výstupu do 9.patra po schodech kolem zábradlí nebo zdi, protože nebo snad přestože mu nedělají dobře výšky. Postupně se ale přidávají další nepříjemné pocity a stavy, se kterými se mi svěřil, a to: stavy úzkosti hlavně v prostředcích hromadné dopravy - počínaje tramvajemi a vlaky konče. Říká, že když tramvaj zastaví u přejezdu a čeká, je mu jasné, že se nic neděje a za chvíli se jede dál, ale dle jeho slov "ty lidi, jak tam tak nějak stojí a všichni "čumí" a představa, že by se nemohl dostat ven"... Ve vlaku je to snad ještě horší. Hrozně ho znervozňuje představa, že ten vlak zastaví někde v poli a prostě tam bude stát třeba 30 min a nepustí ho ven a on tam s těma všema lidma bude zavřený. Říká, že v těch moderních vlacích by snad rozbil okno, jen aby se dostal ven. Prozatím je ještě schopen do nich nastoupit, ale asi ho to stojí dost "sil". V obou případech má za sebou negativní zkušenost - zůstal s kolegy z práce uvězněný ve výtahu, protože v něm z legrace poskakovali a úmyslně ho zastavili za jízdy. Ve vlaku také zůstal mimo stanici - i když tato situace je ve vlaku vcelku běžná, pro něj to byl asi dost nepříjemný zážitek. Včera mi řekl, jestli je normální, aby se cítil špatně v práci při poradě, kdy seděl u dveří jídelny s otevřenými okny s dalšími 50 lidmi. Řekl mi, že rozumově je mu jasné, že je to všechno "nesmysl", že by tam odsud prostě mohl odejít, ale neví si s tím rady. Neví, jestli má někoho vyhledat nebo počkat, až se to ještě zhorší. Sám má pocit, že se to nezhoršuje, já jeho názor nesdílím a ráda bych mu pomohla. Nechce vypadat jako blázen.
Moje otázka zní - může si teď nějak pomoct sám nebo už má vyhledat odbornou pomoc.
Děkuji moc za radu, přeji pěkný den
Dobrý den,
děkuji za dotaz a oceňuji Vaši snahu pomoci manželovi. Dovedu si představit, že stavy, které popisujete, musí být pro Vašeho manžela, ale i pro Vás, velmi zatěžující. Píšete, že Váš manžel trpí nepříjemnými pocity a úzkostí v uzavřených místnostech a hromadné dopravě. Bojíte se, aby se situace nezhoršovala, a ptáte se, zda je lepší navštívit odborníka či ekat, jak se celá věc vyvine, popřípadě jestli je možné, aby si manžel pomohl sám.
Podle příznaků, které popisujete, bych usuzovala na strach z uzavřených prostor či z představy nemožnosti úniku či dovolání se pomoci v různých situacích mimo domov. Jedná se o relativně časté problémy, které se vyskytují nejčastěji po 30. roce věku, jejich průběh bývá různý, potíže se střídavě zhoršují a zmírňují. Tyto obtíže jsou poměrně dobře zvládnutelné s pomocí psychoterapeuta, proto bych Vašemu manželovi určitě doporučila překonat obavy a nějakého odborníka vyhledat. Můžete tím více získat než ztratit. Terapie většinou kombinuje prvky nácviků a psychoterapie s vhodnými léky, které zmírňují úzkost a jiné nepříjemné pocity. Jak už jsem psala výše, jedná se o stavy, které trápí mnoho lidí, Váš muž se tedy nemusí obávat, že by byl „za blázna“.
Klasickým prvním krokem bývá návštěva praktického lékaře, který Vašeho manžela nasměruje dál a doporučí dostupného odborníka. Píšete, že jste z Olomouckého kraje, osobně bych tedy Vašemu manželovi doporučila navštívit například Fakultní nemocnici v Olomouci, konkrétně MUDr. Praška, který má dlouholeté zkušenosti s lidmi, které trápí podobné obtíže, jaké popisujete. Níže přikládám kontakt na něj.
Přeji pěkný den a hodně sil a odvahy v podnikání dalších kroků.
Lucie Horová

Kontakt:
MUDr. Ján Praško, FN Olomouc
Tel.: 558 443 980
558 442 506
Email: prasko@fnol.cz
Psychologické poradenství : učení a výchova : rodiče a děti
13.05.2010 21:46 - zobrazit dotaz
Dobrý den,

prosím o radu ohledně přístupu ke své dceři. Moji dcerce je 13 let a chodí do 7. třídy. Až do 6. třídy s ním nebyly absolutně žádné problémy. Ve škole prospívala (měla vloni na vysvědčení pár dvojek a jinak jedničky), sportovala (chodila na moderní gymnastiku) a měli jsme spolu hezký vztah. Automaticky bez odporu se se mnou odpoledne připravovala na druhý den do školy. Ale o letních prázdninách už nechtěla jet na sportovní soustředění od oddílu moderní gymnastiky. Vzhledem k tomu, že jsem ji chápala (jezdila jsem dost často do léčebny pro děti s DMO a cítila jsem s ní), jsem ji do soustředění nenutila. Po prázdninách začala chodit normálně do školy, ale po pár dnech neustále říkala, že je jí špatně. Samozřejmě, že jsme navštívili dětskou praktickou lékařku. Ta ji udělala běžné vyšetření, i ji poslala na sonografii a nic se nezjistilo. Lékařka konstatovala, že se ji pouze nechce do školy a že ji mám normálně poslat. Trochu jsem s ní z tohoto důvodu bojovala a ranní vstávání a odchody do školy byly provázeny neustálým přemlouváním. Vydedukovala jsem, že by mohla mít nějaké problémy ve škole. Mluvila jsem s třídní učitelkou a ta konstatovala, že nic zvláštního na dceři nepozoruje. Akorát že je línější, nedává při hodinách pozor a zapomíná plnit domácí úkoly. Tak jsme ji doma s manželem domluvili, ale nepomohlo to. I jsme omezili televizi, používání počítače, brali jsme ji na výlety, do kina. Mysleli jsme, že když se ji budeme věnovat, bude se zase snažit. V pololetí měla na vysvědčení tři 3 a toto pololetí ji vychází již 5 trojek. Vždycky jsem se ní na druhý den učila, ale letos odpoledne, kdy se učíme, tak se se mnou hádá, že na druhý den nic nemá, nebo že budou mít suplování a prostě se nechce učit. Vyvrcholilo to tím, že začala nosit poznámky, že neplní školní povinnosti. Třeba jsme se spolu den před tím učili a ona byla pak zkoušena nebo psali test, o kterém mi neřekla a dostala většinou za 4, někdy za 3 - je to hlavně v předmětech zeměpis, dějepis, přírodopis, matematika, a někdy český jazyk. Ale v českém jazyce to není pravidlo. Dostává i dvojky, jedničky, jenom občas 3, z diktátu ale dostala i za 5. Vzhledem k tomu, že se ji odpoledne věnuji, učím se s ní, kontroluji ji úkoly, zdá se mi, že moje snaha je letos k ničemu, že vychází na prázdno. Také je víc popudlivá, drzá (hlavně tedy na mě jako na matku) a odmítá se do školy přiravovat. Nevím, co mám dělat, jestli třeba na ní moc netlačím, jestli třeba ji to letos moc nejde, když už je v 7. třídě a říká, že už je to těžší. Prosím o radu, jak docílit, aby se poctivěji připravovala na další den. Aby s ní nebyly neustále boje (diskuze, slovní). Třídní učitelka si myslí, že je spíš líná a nedává pozor při hodinách a spíš hodinu prodebatuje se spolužáky (nebo spíš se spolužačkami) nebo si posílají psaníčka. Dokonce byla paní učitelkou přesazena, sedí sama. Ale i to nepomohlo. Docela mi to mrzí a nevím, jak s ní jednat, aby mě poslechla a sama se chtěla učit a chtěla mít lepší výsledky. Můžete mí poradit? Máme zajít k psychologovi nebo je to normální pubertální stav a je to spojeno s dospíváním? Jak dceru motivovat, aby sama chtěla se dobře a poctivě učit jako dřív? Nebo já jako máma dělám někde chybu? Je dobré ji třeba zakázat nadměrné používání počítače a nebo nadměrné dívání se na televizi? Fakt už si nevím rady a docela mi záleží, aby ji to ve škole šlo a jsem ochotna ji v tom pomoc. Ale ona moji pomoc odmítá. Už jsem vychovala syna (je mu 19 let), letos je v maturitním ročníku a neměla jsem s ním tak těžké výchovné problémy. Skoro vždycky si dal říct. Ale dcera si postaví hlavu a nic a nikdo s ní nehne.
Předem děkuji za odpověď.
Radka
Dobrý deň,


veľmi oceňujem, že ste sa rozhodli riešiť tento problém a využiť služieb našej poradne.

Ako sama uvádzate, potrebujete radu ohľadom prístupu k Vašej 13- ročnej dcére. Vravíte, že ešte v 6. triede s ňou neboli žiadne problémy a zmenila sa až v priebehu letných prázdnin. Po opätovnom nástupe do školy začala školu flákať a nosiť domov horšie známky, dokonca sa sťažovala, že jej je špatne, hoci vyšetrenia nezistili žiadnu somatickú príčinu. Taktiež uvádzate, že ste kontaktovali aj jej triednu učiteľku, čo oceňujem ako veľmi dobrý krok. Ako píšete, už ste sa jej snažili aj dohovoriť, využili ste aj obmedzenia ako zákaz PC či televízie, no stav sa nezlepšil.
Myslím, že ste postupovali správne pri všetkých krokoch, ktoré ste zatiaľ urobili v snahe dcére pomôcť. Ako píšete, Vaša dcéra má 13 rokov a v poslednom období začala vstupovať do puberty. Z toho podľa môjho názoru vyplývajú i jej následné problémy v škole, nechuť sa učiť a zanedbávanie školských povinností. Nepomáhajú Vaše pokarhania ani zásah učiteľov ( presadenie, napomínanie). Vaša dcéra sa nachádza vo vývojovom období, kedy hľadá sama seba, kedy sa formuje jej osobnosť a kedy sa zároveň mení psychicky i fyzicky, čo treba rešpektovať( možno práve s tým súvisí náhle odmietanie gymnastiky). Možno i Vy ste mali počas puberty obdobné pocity, ako prežíva teraz ona, a preto viete, že dievčatá v jej veku to nemajú vždy ľahké. Ako vravíte, dospievanie syna ste v rodine zvládli bez vážnejších problémov. Usudzujem teda, že u Vašej dcéry nastúpila puberta prudšie, než ako tomu bolo u Vášho syna. Je to pre Vás určite veľmi náročná situácia, ale nebojte sa, všetko sa dá zvládnuť.
V prvom rade by som Vám odporúčala si s dcérou sadnúť a porozprávať sa s ňou o zmenách, ktoré sa jej za posednú dobu udiali. Kľudne sa jej spýtajte, ako ich prežíva a snažte sa zaoberať i dôvodmi, prečo sa zrazu zmenil jej postoj k učeniu. Je dobré zvoliť pri rozhovore neutrálny tón a prejaviť empatiu, je tiež vhodné vyhnúť sa obviňovaniu či prílišnému vyčítaniu. Je však možné, že i pri všetkej snahe sa Vám nepodarí s dcérou nadviazať rozhovor plný pochopenia, keďže komunikácia s dospievajúcimi nie je jednoduchá a teenageri zvyknú na všetko reagovať až prehnane podráždene. No určite sa netreba ani napriek prípadnému prvotnému neúspechu vzdávať. Z Vášho dotazu vyznieva, že ste veľmi starostlivá a dobrá matka, že sa snažíte dcére pomôcť všetkými možnými spôsobmi. No deti v období dospievania sú veľmi citlivé na neustálu kontrolu a dohováranie zo strany svojich rodičov a búria sa proti nim ( vravíte, že dcéra je na Vás drzá a popudlivá). Preto by som Vám odporúčala, aby ste dcére ponechali viac voľnosti, aby ste ju viac viedli k samostatnosti ( aj čo sa učenia a príprav domácich úloh týka). Možno, keď ukážete, že jej veríte, že to zvládne sama, bude viac motivovaná ukázať, že už je vo veku, kedy to dokáže. Možno si tiež uvedomí, že sa neučí pre Váš dobrý pocit- ako jej matky, ale hlavne kvôli sebe a svojmu budúcemu uplatnení v praktickom živote.
Taktiež si pohovorte o tom, aké je jej vysnívané povolanie, a či vie, čo všetko musí urobiť pre to, aby sa stalo skutočnosťou. Tak si lepšie uvedomí, že dobrý prospech v škole je nevyhnutnou súčasťou cesty k práci, po ktorej túži.
Zamerala by som sa aj na možné zmeny v škole , ktoré sa za poslednú dobu udiali. Nemá napríklad problémy v partii svojich kamarátov? Je obľúbená v kolektíve? To všetko sú doležité faktory, ktoré sa možu podieľať na jej negatívnom postoji voči škole. Ak by ste zistili niečo také, bolo by vhodné to začať riešiť hneď, aj s pomocou triednej učiteľky. Myslím si tiež, že jej presadenie do lavice, kde sedí sama, nie je najlepším riešením, naopak, práve to ju mohlo vyburcovať k ešte vačšiemu vyrušovaniu i k posielaniu psaníčok.
Čo sa týka možnosti motivovania dcéry k lepším školským výsledkom, bolo by dobré dohodnúť sa doma spoločne s dcérou na pevných pravidlách ohľadom rozdelenia času na koníčky a učenie tak, aby to vyhovovalo obidvom stranám a Vaša dcéra pritom nemala pocit, že ju príliš obmedzujete . Ak sa na niečom takom s ňou dohodnete, určite ale nepoľavujte zo svojich nárokov a snažte sa byť dôsledná, aby Vaša dcéra videla, že to myslíte naozaj vážne. Je síce normálne, že deti v puberte školu flákajú oveľa viac ako na prvom stupni ZŠ, no musia mať stanovené presné hranice.
Základom je teda dať jej pocítiť viac voľnosti, viesť ju k samostatnosti, no zároveň dohodnúť sa spoločne na pravidlách a to takým spôsobom, aby vycítila , že ju nadovšetko milujete a záleží Vám na nej. Ak ste k nej doteraz pristupovali ako ku dieťaťu, je práve teraz ten správny čas ukázať jej, že ju začínate brať ako rovnocenného partnera, ktorého názory treba brať do úvahy. No zároveň jej treba vysvetliť, že táto zmena je spojená i so zvýšenou zodpovednosťou a povinnosťami, ktoré z role dospievajúceho vyplývajú.
Ak by ani všetky tieto výchovné postupy nepomohli, odporúčala by som Vám navštíviť buď súkromného detského psychológa alebo pedagogicko- psychologickú poradňu vo Vašom kraji. Verím však, že to nebude nutné, a tak ako puberta u nej nastúpila, postupnom času sa jej prejavy zmiernia a Vaše vzťahy sa zlepšia. Chce to len čas a trpezlivosť. Prajem Vám veľa úspechov v ďalšom postupe a pevne verím, že si k dcére opäť nájdete cestu...

S pozdravom
Lenka Fittová
Psychologické poradenství : poruchy příjmu potravy : stravování
29.04.2010 16:32 - zobrazit dotaz
Dobrý den,nevím nakoho se obrátit z pomocí otom abych mohla zvednout svou váhu kterou mám velice nízkou.Léčím se na psychiatrii a u psychologa ale kničemu to nevede.Myslím to že po lékách je mi lépe,jím ale váha se nechce zvednout.Už mě nebaví vysvětlovat že jím,že nejsem anorektička.Navíc na speciální stravu od odborníků co mi doporučují nemám dostatek financí.Hrozně mě to trápí ale u lékařů se léčím na jinou nemoc.Beru Coaxil plus neurol.Může mi někdo poradit kam se obrátit?Jsem ze Šternberka a hrozně mě to trápí.Děkuji.
Dobrý den,
myslím, že je dobře, že jste se rozhodla Vaši situaci řešit a napsat do naší poradny. Oceňuji i to, že pravidelně docházíte k odborníkům.
Píšete, že byste chtěla přibrat a nedaří se Vám to. Nepíšete, kolik vážíte, ani kolik byste chtěla přibrat, takže Vám bohužel nemohu napsat konkrétně, jaký byste měla zvolit jídelníček.Existuje také dost lidí, kteří jsou tělesně přirozeně hubenější než druzí - často jsou takoví i jejich rodiče, je to jakési základní nastavení organismu. Celkově jde o velmi individuální záležitost, proto by bylo dobré, kdybyste tyto otázky probrala s odborníkem na stravování, nutričním specialistou, dietologem či psychologem, který se věnuje konkrétně tomuto tématu.
Na výběr poradce je však třeba si dát pozor, protože v dnešní době se rozrůstá toto poradenství i jako obchod a módně vznikají některé poradny bez řádně vzdělaných pracovníků. V Olomouci se věnuje problematice lidí, co mají problém s váhou, například MUDr. Libuše Stárková, jejíž poradna sídlí na ulici Vídeňská 10, ta by Vám mohla doporučit i konkrétního nutričního specialistu. Co se týče těchto odborníků, tak byste měla vše i následně zkonzultovat s psychiatrem a psychologem, ke kterému již docházíte. A naopak specialistům na váhu sdělit, jaké léky již užíváte, aby Vám mohli adekvátně pomoci. Nevím, jak dlouho se o nabrání hmotnosti snažíte, ale vězte, že přibrat bývá u některých lidí stejně obtížné jako u jiných zhubnout. Pokud máte nižší váhu dlouhodobě, tak by bylo dobré počítat s tím, že její nabírání bude proces dlouhodobější a přibírat byste měla s opatrností a trpělivostí. To znamená pozvolna, pomalu a hlavně s pomocí vyvážené stravy. Obávám se, že udržet váhu na určité hodnotě, je otázkou spíše změny životního stylu, než jakýchkoli drastických opatření.
Jedna z možností by byla vytvořit si plán, jaká by měla být Vaše požadovaná konečná váha a podle této představy si stanovit konkrétní menší cíle, jakýsi Váš osobní rozvrh. To znamená stanovit si, kolik byste chtěla dle plánu vážit za měsíc a dále, a ke své konečné představě se přibližovat postupně. Je třeba počítat s tím, že v určité chvíli se Vaše váha jakoby zastaví a Vám možná bude připadat, že i přes Vaši snahu se Vám přibrat nedaří. Možná bude potřeba v průběhu nabírání hmotnosti také trochu z Vašich stanovených cílů ubrat, ale nezoufejte, opravdu je v tomto procesu důležitá trpělivost…
Co se týče jídelníčku, tak by měl být vyvážený a hlavně pravidelný. To znamená, že by měl obsahovat všechny důležité složky potravy a Vy byste se měla pokusit jíst v pravidelných intervalech a nejlépe i každý den v přibližně stejnou dobu. Mohla byste si třeba týden zaznamenávat, co sníte a pak to můžete buď sama a nebo s odborníkem zkonzultovat. Pokud jde o běžnou fyzickou aktivitu a cvičení, neměla by se vynechávat,protože Vám jednak může přinášet dobrý pocit, jednak Vám může zvýšit k jídlu.

Doufám, že Vám výše uvedené informace budou užitečné a držím Vám palce!
S pozdravem
Banátová Kamila


Zrakové postižení : mezilidské vztahy : seznámení
03.02.2009 09:42 - zobrazit dotaz
Dobrý den,
předem se omlouvám za poněkud delší dotaz, ale obávám se, že zkrátit to nejde. Tak k věci.
Je mi 21 let a mám takový problém, že do této chvíle jsem si nebyl schopen najít žádnou přítelkyni. Ještě jsem nenapsal, že jsem nevidomý, ale myslel jsem si, že v dnešní době zrakové postižení neznamená nějaké výrazné společenské znevýhodnění.
Samozřejmě se o děvčata zajímám, v tom problém není, ale odezva chybí.
Když mi bylo 15, tak mi holka, o kterou jsem měl zájem řekla, že na nějaký vztah ještě není připravená a pak šla za nějakým jiným.
O tři roky později jsem zase chtěl jinou holku někam pozvat, ale taky nejevila žádný zájem.
Holka, o kterou bych teď měl zájem je bohužel starší a má přítele, tak se bohužel nedá nic dělat.
Musím přiznat, že už mě tento problém docela děsí a někdy upadám do stavu hluboké beznaděje, že nedokážu myslet na nic jiného. Problémy s navazování přátelství nemám, s lidmi se normálně bavím. S holkama, s klukama, ale jakmile projevím o nějakou holku zájem, tak mě začne úplně ignorovat. Přitom drtivá většina nevidomých už nějaký vztah má nebo měla. Začínám uvažovat nad tím, že snad napíšu do nějaké internetové seznamky – co si o tom myslíte?
A co mi vůbec můžete říct k tomuto mému problému? Děkuji.
Dobrý den,
ve své dotazu píšete, že nemáte dosud dívku - partnerku - a že Vás to trápí. Když jsem Váš dotaz přečetla, dala jsem si to Vaše trápení nejprve do souvislosti s Vaším postižením, ale čím víc nad tím přemýšlím, zdá se mi, že v tom problém být vůbec nemusí. Koneckonců píšete, že Vaši známí, kteří jsou nevidomí, nemají si děvčata najít. Napadlo mě, že byste se mohl poradit s nějakým svým dobrým kamarádem, a zeptat se ho, jestli ho k tomu něco nenapadá - mám na mysli, jestli nemáte nějaké projevy, o kterých sám nevíte, které by mohly Vaše dívčí okolí odrazovat. Áť Vás trochu pozoruje, jak se chováte mezi lidmi a řekne Vám na rovinu, co byste mohl změnit k lepšímu. Může to být něco ohledně Vašeho oblékání, mluvy, gest či jiného způsobu, jak se projevujeme mezi lidmi. Vždycky se dá něco vylepšit. A pak mě taky napadá, že čím více a usilovněji se snažíme něčeho dosáhnout, tím více nám to uniká - někdy je lepší nechat věcem volnější průběh.
A když to všechno selže, ani ta seznamka není od věci, znám hodně lidí, kteří ji využili...
Moc Vám držím palce
Etel Smékalová
Psychologické poradenství : mezilidské vztahy : život s postižením
18.12.2008 12:04 - zobrazit dotaz
Dobrý den,mám dva problémy se kterými se potýkám. Prvním problémem je, že mám Turnerův syndrom a toto "onemocnění je spjato" s nemožností mít vlastní děti.Nevim, jak mám potenciálnímu partnerovi o tomto problému říct. Nechci nic skrývat, protože je mi jasné, že to nemá cenu.Druhý problém je, že kvůli tomuto onemocnění špatně slyším a vůbec nevím, jaká je moje perspektiva do budoucna.Má nedoslýchavost je pouze na pravém uchu a je velice vysilující neustále se odvracet k lidem, se kterými se bavím na stanu na kterou slyším.Vím, že mi nepomůžete, ale ráda bych slyšela Váš názor Díky moc a mějte hezký den.
Dobrý den, Margrt,
problémy, se kterými se potýkáte, skutečně nejsou jednoduché a je dobře, že je chcete sdílet s druhými lidmi, znát možnosti, jak se s nimi vyrovnávat, znát názory druhých. Domnívám se, že oba problémy mají něco společného - tím, že je pojmenujete, můžete se vyhnout nedorozumění nebo i zklamání. O něco jednodušší je říci, že na pravé ucho špatně slyšíte, tak ať se k Vám lidé, se kterými komunikujete, otáčejí vstřícně. Nenechávejte to jen na sobě - většina lidí se Vám ráda přizpůsobí. Druhý problém je složitější a záleží na tom, nakolik jste s danou situací - tedy nemožností mít vlastní dítě -vyrovnaná. Rozhodně souhlasím s tím, že potenciálnímu partnerovi je třeba o tom říct, otázka je, kdo je to "potenciální partner", čili v jaké fázi vztahu o tom mluvit. Přikláním se k tomu, že lepší je dříve než později, partner by to mohl vnímat jako podvod. Pokud jde o to, jak to říci, byla bych pro stručnost, srozumitelnost a jasnost informace, kterou doprovodíte vyjádřením svých pocitů. Partner by pak měl mít čas na "vstřebání informace", neměl by se k pokračování vztahu vyjadřovat hned,ale s odstupem několika dnů.
Nemáte to v životě lehké, ale důležité je, že se neuzavíráte do sebe, že své problémy sdílíte. Přeju Vám, abyste potkávala vstřícné lidi a aby se Vám podařilo najít také životního partnera, se kterým budete spokojená.
S pozdravem
Etel Smékalová
Psychologické poradenství : partnerské problémy : komunikace
07.05.2008 10:18 - zobrazit dotaz
Dobrý den ,mohli by jste mi prosím poradit.Mám problém se svým partnerem.Nedaří se mi ho přimět ke vřelejší komunikaci.Nechce se mi svěřovat ani se mnou řešit svoje i naše společné problémi.Naše téma hovoru vždycky sklouzne akourát na to co on dělal v práci .Vůbec se neptá na moje problémi či radosti.Nechce mi ani říkat jestli ho něco trápí.Co se týká projevů citové náklonosti tak tam je to také špatné .Okaždé pohlazení polibek či obejmutí koulem ramen si musím vždycky říct sama.Hrozně mě to trápí a chtěla bych mu nějak pomoct aby naš vztah byl vřelejší.Myslím si ,že manželský pár by měl všechny své i rodinné starosti a radosti řešit společně a né je v sobě dusit.Myslím si ,že mě má můj manžel rád,akorád to nedovede dát citově najevo.Chtěla bych jemu i nám pomoci.Poradíte mi jak na to? Děkuji.
Milá paní,

z Vašeho dotazu je patrné, že Vás Vaše potíže v komunikaci s partnerem trápí a jste odhodlaná je řešit. Prvním dobrým krokem bylo, že jste nám napsala. Máte pravdu, že by manželský pár měl rodinné starosti i radosti řešit společně, bez komunikace to nejde. Vězte ale, že podobné problémy tíží mnoho partnerských párů.
Nevím, jak vypadal váš vztah dříve, třeba před svatbou. V dlouhodobém partnerském vztahu totiž po čase může dojít k omezení komunikace, je to přirozený důsledek toho, že hodně věcí probíhá automaticky, není potřeba se tolik domlouvat. Ale pokud jsou partnerovy projevy náklonnosti téměř žádné a musíte si o ně říkat sama, chápu, že toužíte, aby se k Vám choval vřeleji. Také nevím, jestli se manželovo oslabení náklonnosti k Vám nevztahuje k nějaké stresové události nebo problémům v jeho práci nebo někde jinde. Je možné, že to vše má nějaké důvody, o kterých nevíme. Přesto zkusím nabídnout něco, co byste mohla zkusit. Určitě jste si mnohokrát zkoušela se svým manželem promluvit. Možná byste to mohla zkusit ještě jednou. Najděte si nějakou chvilku, kdy budete mít oba dva dobrou náladu a chvilku času jen pro sebe. Zkuste začít rozhovor tím, že mu dáte najevo, že Vám na něm a na Vašem vztahu záleží. Vyvarujte se vyčítavých poznámek a zkuste pojmenovat, co od něj potřebujete, na čem Vám záleží, jaká máte přání. Nabídněte, že také Vy jste ochotna vycházet vstříc jeho přáním. Společně se pak můžete pobavit o tom, co byste mohli zkusit změnit, nejspíš půjde o nějaké kompromisy.
Věřím, že vše zvládnete a Vaše situace se zlepší. Pokud byste přesto měla pocit, že se nic nezměnilo, doporučuji návštěvu Poradny pro rodinu ve Vašem kraji. Ideální by bylo, kdyby šel Váš manžel s Vámi, ale můžete poradnu navštívit i sama. V poradně jsou na partnerskou komunikaci odborníci a mohli by Vám tak poskytnout kvalifikovanou pomoc.

Držím Vám palce, aby vše dopadlo tak, jak si přejete a abyste byla ve svém manželství spokojená.
Zdraví Dáša Sedláková.
Psychologické poradenství : partnerské problémy : soužití
21.04.2008 15:03 - zobrazit dotaz
Dobry den,ziji s partnerem 6 rokem.Odesla jsem k nemu hned po maturite,dale studovala a on pracoval.Vse fungovalo krasne a klidne.Po trech letech jsem neplanovane otehotnela a i kdyz byl partner sokovany,dite jsme si nechali.Dnes je pysnym otcem,ale od porodu se zmenil vztah mezi nami dvema.Zacal casto chodit za kamarady do hospody,kterou ma jak na potvoru blizko naseho domu.Chodival casto,ale ne denne.Casem se to zhorsovalo a nyni chodi denne.Zacal byt agresivni,vraci se opili a nadava mi.Druhy den se chova,jak by nic a kdyz s nim nemluvim,jeste je dotceny.Ma dobrou praci,kde je spokojeny,ale pracuje do vecera a pak jde do hospody.Veskere domaci prace delam ja.O syna ma zajem,ale v tydnu na nej nema cas a o vikendu si mysli,ze to dozene.Financne se postara,ale to je asi tak vse.Ja jsem kazdy den sama doma a cekam,s jakou zase prijde.Mam ho plne zuby,ale nemam kam se synem jit.Nechci rozvratit rodinu,ale uz jsem z toho moc nestastna.Zkousela jsem nasi situaci resit po dobrym i zlym,ale nic nepomohlo a nebo jen na chvili.Jemu je 30 let,mne 25.Toto vse trva dva roky,mezi kteryma byly chvile klidu a pohody,ale spise je to vsechno spatne.Ke vsemu jsem pred mesicem prisla o dite.Nyni ovsem nevim,zda-li je dobre mit to druhe dite,kdyz se partner takto chova.Mam ho rada a nevim,jak z teto situace ven.Dekuji Vam moc za odpoved.
Hezký dobrý den lili,
velice oceňuji, že jste se na nás rozhodla obrátit. Píšete, že přibližně před dvěma lety, po narození Vašeho syna, došlo ve Vašem vztahu s manželem ke změně. Manžel začal chodit do hospody, v poslední době již denně. Zůstávají Vám všechny domácí práce, cítíte se sama. Navíc Vás bohužel potkala ztráta očekávaného dítěte. V této velmi bolestivé situaci mívají ženy obvykle ještě větší potřebu sdílet s někým své pocity, muži zase naopak často prožívají takovéto období spíše uzavřením se do sebe. Nyní by nejspíš bylo dobré, kdyby se Vám podařilo najít vhodnou chvilku, kdy nebude manžel po návštěvě hospody. Zkuste mu povědět, jak se cítíte. A společně potom v klidu popřemýšlejte nad tím, že každý člen rodiny (Váš manžel, Vy i Vaše dítě) má své potřeby, přání, ale na druhé straně by měl mít i jisté povinnosti. Pokuste se domluvit na některém dnu v týdnu, kdy by manžel místo návštěvy hospody pohlídal syna a vy byste si pak mohla jít zacvičit či popovídat s kamarádkou. Případně poprosit někoho o hlídání syna a vyjít si s manželem do kina… Nevím, zda by pro Vás v tuto chvíli bylo vhodné si hned pořizovat druhé dítě. Spíše bych, jak píšete, asi počkala až se situace doma uklidní. Zvažte také, zda byste třeba nechtěla začít chodit alespoň na několik hodin do práce. Možná by Vám to pomohlo, mohla byste chvíli myslet zase na něco jiného.
Přeji Vám ve Vašem životě hodně štěstí a síly a v neposlední řadě radosti ze syna. Věřím, že situaci z manželem zvládnete.
S přáním všeho dobrého Jana Burdová
Garant: Etel Smékalová.

Připojuji ještě kontakty na poradny pro rodinu, kam byste se mohla přijít blíže poradit.

Benešov Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy – PhDr. Věra Tawilová
Malé nám. 1700, 256 01 Benešov
317 724 281
tawilova@seznam.cz

Kladno Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
J.Palacha 1643, 272 80 Kladno
312 292 346
poradna.css@post.cz

Kolín Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
Školská 60, 280 02 Kolín 4
321 725 151
poradna.kolin@volny.cz

Kutná Hora Rodinná poradna Kutná hora
U Lorce 40, 284 01 Kutná Hora
327 512 452
rpkh@cmail.cz

Mladá Boleslav Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
Masná 55, 293 01 Mladá Boleslav
362 322 915
poradna.mb@seznam.cz

Nymburk Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
Velké Valy 995, 288 02 Nymburk
325 513 551
poradna.nymburk@tiscali.cz

Příbram Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
Dlouhá 97, 261 01 Příbram III
318 622 571-2
poradnapb@volny.cz

Rakovník Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy
Žižkovo nám. 168/I, 269 01 Rakovník
313 512 657
604 50 11 44
r.poradna@quick.cz

Jdi na stranu << předchozí     následující >>

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .