SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři

Vítejte v diskusní části webu! Tento prostor je určen pro sdílení Vašich názorů, postojů a zkušeností s dalšími klienty našich služeb a není zpravidla zodpovídán našimi specialisty. Proto, hledáte-li na našem webu odbornou pomoc, zadejte dotaz.

Předpokládáme, že naši diskutující chtějí svými příspěvky něco získat či naopak předat tak, aby také ostatní měli z jejich zkušeností užitek. Příspěvky vulgární, urážlivé, či jakkoli odporující platným normám ČR budou proto smazány, stejně jako příspěvky neodpovídající zvolenému tématu.

Příspěvky vztahující se k oznamovací povinnosti budou poskytnuty příslušným institucím.

Našli jste příspěvek, který sem nepatří? Napište na office@internetporadna.cz.

Urtí blízké osoby....

Jak se lidé chovají když jim umře někdo blízký jak jim lze pomoci a jak se asi cítí???

přezdívka:
e-mail:
Pro ověření prosím vepište do políčka následující číslo číslicemi.
Příklad: stojedenáct = 111.
slovy: pětset čtrnáct
číslicemi:
 


04. 03. 2009 15:13: Andíííísek ()
Ahojky přátele, z¨,,zabrousila" jsem ta na tuh¨to diskusi, když jsem opět se snašila najít nějaké pomocné krůčky na iporadně....Hm..., je to 4 roky, co mi odešla maminka...Bohužel mi někdy příjde, že rodiče mají méně rozumu , jak děti...jednoduše byly tahanice o mě a brášku. Mamča měla problémy, a tak nás dali k milujícímu tatínkovi....hm....a maminka mi umřela na alkohol....Dlouho jsem se z toho srovnávala, protože najednou tu není takovéto ,,maminčina" podpora, prostě tu najednou není člověk, kterému se dá Říct maminka...naposled jsem jí viděla v jedenácti, kdy tu MAMINKU člověk opravdu potřebuje....To že umřela mi napsala žárlivá přítelkyně tatíka....a tak má maminka umírala sama dva měsíce v nemocnici, protože to bylo přede mnou utajené.....ona nikoho jiného neměla.....Dnes už jsem se celkem srovnala s tím, že mi odešla, a já se nestačila rozloučit a nemohla jsem jí daát ani kytičku ,,hrobeček"....Ale pořád jsou tu věci, které mě pronásledují, ta izolace od lidí.....s tím spojený stud....a nakonec pojem MAMINKA...kdy příjdete domů a soustíte všechny ty zážitky někomu, koho opravdu zajímají....protože chlapy to neradi dělají, a tak tatíkovi vyprávím jen nějaké zážitky,vybrané....zatímco on si čte noviny......Ale mám ho moooooc ráda.....Takže, když někdo někomu umře , vím, nikdy nezapomeneš, že tu ten ,,človíček" není....ale časem se s tím aučš žít...a kolikrát s pocitem...uvidíme se snad později....(Jinak jak na začátku psali lidi, že jim umřel psík....pro někoho je to nemyslitelné, aby jsem psali, a já je chápu....věnuji se kynologii, a můj čtyřnohý přítel je člen rodiny, zkládal zkoušky, povedly se:) a přeci jen je to německý ovčák, bydlící s námi v domě.....)
13. 02. 2009 08:03: anina ()
Dobry den,
vim, ze ztrata blizkeho cloveka je nepopsatelna slovy. Vim o cem mluvim a vim i Dafi, jak se citite vy.
Ztratila jsem syna je to mesic a 7 dni, co odesel ve veku 46 dni. Pro me umrel uz na porodnim sale, potom to byla jen protahovana bolest. Stale to boli a doufam, ze nekdy budu zase stastna. Od te doby se na me vse jen vali....
26. 01. 2007 03:24: Dafi ()
Zavidím všem vaším rodičům a prarodičum že vás nemuseli přežít.Říkám to jako máma která to štěstí neměla.Co říct víc...
06. 09. 2006 11:11: tpanka ()
Ahojky zdraví
Co člověk cítí? Bezmoc šok prázdnotu nemúžete pomoc leda v organizačních věcek nabídnout se s pomocí. Mě umřela maminka když mi bylo 17. další sestře 12 a 10 a nejmladší bratrovi 4. Mamace bylo 36. Ten den jsem zea ní byla scháněla jsem ovoce a zeleninu jen plakala že chce domu a já jí říkala však pudeš a večer v pul osmé zemřela. Dlouho měla problémy zvýšenou teplotu únavu motání hlavy...přesto na ní křičeli že simuluje a podobně. Byla v tom dobrá tak dobrá až zemřela. V úmrtní listě máme napsáno otrava krve. Byl to šok bolest nevěřícnost. Stále mi schází a schází všem.Říká se když umře tátá umře chleba když mamka umře vše. Je to pravda. Naše rodina nedopadla vubec dobře. ale to sem nepatří. Každému kdo v současnosti zažívá tuto bolest vzkazuji bolest nezmizí jen se sklidní a člověk vspomíná na ty pěkné věci. Pa Pánka
06. 09. 2006 09:05: Hrnka ()
Mila zdejsi,
to co jsi napsala me dost dojalo. Nezazila jsem to u blizke osoby, ale u vice lidi u kterych jsem byla na praxi v Hospicu. Skoda, ze jsi nedala tatinka tam... LDNky co se tyka tiseni bolesti a pece o cloveka jsou na tom o moc hure... Musi to bolet, kdyz Ti nekdo tak blizky umira pred ocima. Na druhou stranu si myslim, ze je pak mozne se se smrti lepe smirit. Zazila jsem lidi, kteri to ze smrt prichazi prijali a i diky dobre peci (morfium pro nektere znamenalo i mirne prodlouzeni zivota - bolest telo nici) prozili posledni tydny a mesice zivota v miru. Meli prilezitost se rozloucit s blizkymi, napravit krivdy a odejit s cistym stitem. Pro me byla cest se o ne starat a byt jim nablizku. A to, ze nekterym rodiny lhali, ze neumiraji, sice mozna bylo s dobrym umyslem, ale ruku na srdce - oni to stejne vedeli. Jen si o tom nemohli s nimi uprimne promluvit a nemohli se rozloucit (pominu ty, kteri uz nevnimali). Tvuj tatinek mel ale velike stesti, ze jsi se o nej takto starala. Dala jsi mu obrovsky dar.
05. 09. 2006 23:25: zdejsi ()
Také závidím lidem kteří věří,je to jednodušší.Pro ně je to vysvobození z tohoto pozemského žití a přestup někam kde je lépe..Děkuji za reakci.Tatínek opravdu nevěděl co se děje a ani si neuvědomoval,že umírá.Jen jsem mu říkala,že je ochrnutý kvůli otoku na mozku a že to chce jen čas....
05. 09. 2006 14:08: Lada ()
Víš , je to strašné, ale je to i složité. Chápu, že euthanazie by spoustě nevyléčitelně nemocných pomohla,ale mohla by být někým zneužíta(třeba příbuznými) a nikdo neví,kdy bude objevený nějaký lék na momentálně nevyléčitelnou nemoc (třeba teď jsem slyšela něco o léku na rakovinu děložního čípku).V takových případech jako je ten tvůj trochu závidím lidem, kteří věří v Boha, s vírou je tato situace snesitelnější,sami si to nějak umí vysvětlit.Je možné, že tvůj tatínek to vše v poslední fázi snad nevnímal...
05. 09. 2006 13:19: zdejsi (zdejsi@seznam.cz)
Ahoj všem
Žila jsem od svého dětství jen s tatínkem,když se mi narodilo druhé dítě tak jsem našla svého tatínka doma v divném stavu tak jsem mu zavolala záchranku,diagnoza byla hrozná...mozkový nádor.Nicméně tatínka operovali...prošel si peklem na zemi..halucinace ..nerozeznával skutečnost od bludu.Pak se mi vrátil domů proběhlo ozařování a vypadalo vše nadějně.Po půl roce upadl na kole odvezli ho do nemocnice a byla jsem pozvaná do nemocnice kdy mi bylo zděleno,že tatínek do dvou měsícu umře......PROSILA JSEM JE AT MU NEZDĚLUJOU TY STRAŠNOU DIAGNOZU...NESTALO SE...ŘEKLI MU TO.Něco hrozného...nechtěla bych to slyšet.Aspon,že tatínek na to díky svému onemocnění zapomněl.Jelikož jsem měla doma miminko tak mi ho domů nedali a odvezli mi ho do LDN.Pomalu jsem na něj koukala jak mi odchází před očima...nejdřív ochrnul...oslepl,brala jsem si ho na víkendy domů,každý den za ním chodila.Den před vánocema mi umřel,celou dobu jsem ho držela za ruku...něco hrozného nemohl dýchat dusil se a nikdo mu nemohl pomoci.....jen sestra se slitovala a konečně mu poprvé někdo píchnul morfium......nechtěli ,ale já naléhala.Pak jsem zjistila proč....znamenalo to smrt,ale ve spánku a v klidu...jsem jí vděčná.Po třech měsících jsem se složila a dodnes beru antidepresiva,člověk má umřít ted hned a ne se tak trápit!TO SI NIKDO NEZASLOUŽÍ!!!
25. 04. 2005 09:02: Nešťastná (j-u-n-k-i-e@seznam.cz)
Babička umřela, je to již několik týdnů. Moc to bolelo, bohužel bylo to v tu chvíli to nejlepší, co se mohlo stát. Byla odkázána jen na naši pomoc, na to, že jí podáme léky nebo vodu, že jí píchneme morfium. Víc toho do sebe už ani nedostala... Rakovina je strašná a vezme si člověka kdy se jí zachce. A to mohla babička ještě minikálně deset let žít.
Den před tím jsem u ní byla, ležela a ošívala se, asi ji něco bolelo. Vzala jsem ji za ruku, za tu vyzáblou ruku, a přestože už zřejmě nevnímala, mluvila jsem na ni. Povídala jsem jí, že jsem u ní, že ji mám moc ráda, že se nemá bát... Uklidnila se. Když si na to vzpomínám, derou se mi slzy do očí. Druhý den jsem si však už nic nevyčítala. Ležela tam v černým kostýmu a já na ni mluvila a ona už nic neříkala. Hladila jsem jí ruce až do chvíle, než pro ni přijeli.
Pohřeb měla nádhernej. Tunu květin a kromě široké rodiny i několik desítek dalších lidí.
Bolelo to moc a když vidím dědečka, jak přežívá v tom velkým domě, nevím, jak se k němu mám chovat. Snažíme se mu všichni pomoct. Ještě nedávno měl dva pejsky, ale fenka umřela zároveň s babičkou. Jsou teď dva, dva truchlící. Pes po domě hledá svou družku, dědeček má zase neustále zapálenou svíčku pod babiččiným obrázem.
A život plyne dál...
14. 03. 2005 21:17: Nela (N.e.l.H@seznam.cz)
Ahoj Katy,tak musim rict, ze zabiti kamaradky a umrti babicky jsou trochu odlisne veci,i kdyz v zaveru to koncu smrti. Ted teda nevim co je horsi,jestli to ze moje babicka umrela mlada(59) a znicehonic a nebo tvoje asi taky mlada kamaradka a asi nasilim.Nevim,nikdo mi nikoho nezabil,zaplatpanbuh!!Ja se snazim byt optimisticka a jde to.Jen mam nekdy stavy kdy si na ni vzpomenu a je mi hrozne. Diky a kdyztak se nekdy ozvi :-) N.

Jdi na stranu << předchozí     následující >>

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .