SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři

Vítejte v diskusní části webu! Tento prostor je určen pro sdílení Vašich názorů, postojů a zkušeností s dalšími klienty našich služeb a není zpravidla zodpovídán našimi specialisty. Proto, hledáte-li na našem webu odbornou pomoc, zadejte dotaz.

Předpokládáme, že naši diskutující chtějí svými příspěvky něco získat či naopak předat tak, aby také ostatní měli z jejich zkušeností užitek. Příspěvky vulgární, urážlivé, či jakkoli odporující platným normám ČR budou proto smazány, stejně jako příspěvky neodpovídající zvolenému tématu.

Příspěvky vztahující se k oznamovací povinnosti budou poskytnuty příslušným institucím.

Našli jste příspěvek, který sem nepatří? Napište na office@internetporadna.cz.

Sociální fobie

přezdívka:
e-mail:
Pro ověření prosím vepište do políčka následující číslo číslicemi.
Příklad: stojedenáct = 111.
slovy: sto třináct
číslicemi:
 


29. 06. 2009 20:57: Kuželka ()
My co máme sociální fobii, to máme hrozné protože ztrácíme důvěru v druhých lidech, bojíme se lidí a většího kolektivu. Třeba by pro nás mohla být nějaká komunita, abychom se v tom trénovali, nevíte náhodou někdo o nějaké.
05. 01. 2009 13:35: Žabička ()
Verczo-podle mě ano-může.Je to dobrá a zajímavá otázka :-).Ale nemyslím si,že by se za něčím skrýval,v tom smyslu,že by to dělal schválně.Spíš má v sobě něco nevyřešeného,problém a neví co s tím a ta SF je jen důsledek toho všeho.A je skutečná,těžko si představit,že by někdo dokázal předstírat tak odpornou a život ničící poruchu,jen proto,aby se před něčím schoval,nemusel řešit problémy(i když sam.by se to stát mohlo,ale nějak se mi to docela těžko představuje a fantazii mám,myslím,docela ucházející...V tom smyslu,že takhle může s člověkem zapracovat jeho tělo a podvědomí a reagovat tak na stresovou situaci,to takhle určitě funguje.Tělo si prostě ,,poradí" samo a nějak si ten stres zkrátka vyventiluje pryč-musí.Nemít možnost se nějak odreagovat,relaxovat,vypnout a dostat to ze sebe-začne se to projevovat jinde a to na těle,začnou příznaky SF,k tomu vyděšená a zmatená psychika,strach,negativní myšlenky,stud a často i včas nevyhledání pomoci a pak už člověk jen veze,klidně i pár let,nebo doživotně...Soudím jen podle vlastní zkušenosti..Nemyslím si,že bych byla vyloženě introvertní,naopak extrovertní chování je mi tak nějak víc ,,vlastní"(je to trochu paradox,ale je to tak).K introvertům bych se dala přiřadit někdy na základní škole-to jsem měla s menší stydlivostí docela problémy,ale okolo puberty to najednou samo prostě přešlo a já se začala řadit spíš k těm extrovertnějším typům.Neměla jsem problém komunikovat,mluvit o čemkoli,být s lidmi,společnost mi nevadila-naopak.Jednala a komunikovala jsem možná extrovertně,ale určitě ne introvertně(i když ta hranice je asi tenká a těžko rozpoznatelná..).Časem se ale na mě nabalovalo čím dál víc problémů,dlouhodobý problémy se zaměstnáním,dlouhodobý problémy v rodině,táhnoucí se už od dětství,moje partnerský vztahy v tý době taky zrovna v tý době za moc nestály,k tomu zdravotní problémy,rozchod,docela krutý deprese...Bylo toho moc najednou,řešení v nedohlednu a já se dlouhou dobu vnitřně hroutila a pomoc nikde,možnost odreagovaní nula,podpora rodiny nula...Začala jsem se třást,bylo mi špatně v autobuse a pak už to bylo jen čím dál horší a horší....Pořád jsem extrovetr,netrpím tím od narození a o to je to pro mě horší a těžší.Ta stará extrovertní osoba se čas od času dostane ven a promítá se do jednání i způsobu komunikace a chce se nějak dostat ven a ta nová introvertní to všechno nějak koriguje a usazuje to všechno zpátky do příslušnejch mezí(nenapadá mě ta správná formulace) a ve výsledku to často vypadá a působí asi dost divně a nesourodě..chci jednat etrovertně(jako normálně,dřív),ale ,,v půlce věty" se najednou přehodí výhybka a vznikne z toho dost podivnej a nesourodej projev.. :-( .Někdy je to lepší,někdy horší.Extrovert by chtěl zase ven,ale introvert mu v tom brání..Léky nezabírají,psychoterapie zatím bez větších výsledků...Žádný z doktorů mi tohle neřekl,ale někde hodně vevnitř cítím,že pokud se hodně rychle nějak neodreaguju a to sakra pořádně,nedostanu ze sebe všechny ty hluboko uložený bolesti a stresy a strachy z ublížení,křivdy a urážky..,tak takhle budu žít nejspíš nadosmrti a nic na světě mi už nepomůže..(viz taky téma-Zaměst.znevýhodněných-SF)..
02. 01. 2007 15:20: vercza (verunka256@seznam.cz)
Dobrý den,
zajímalo by mě, jestli může sociální fobií trpět jasně extrovertní člověk?? Myslíte, že se za tím skrývá nebo proč to dělá?? Děkuji.
29. 10. 2006 00:17: Jana ()
treba prijdte pokecat i mezi nas...:-)
www.socialnifobie.info
13. 08. 2006 19:26: gabča (gslezakova@centrum.cz)
Dobrý večer,
je mi 21 let a mám sociální fobii. Čím jsem starší mi přijde, že si víc věcí všímám a jsem citlivější na podněty. Dělá mi problém, když jdu do obchodu a ocitnu se u pokladny. Vždy jak hledám peníze, jsem červená jak rak. Připouštím si pohledy, určitě se na mě teď každý dívá. Vše, co si připustím, považuji za strášný trapas. Naposled mě mamka seznámila v práci s ředitelkou a já sem si tu situaci tak připustila, že jsem se zachovala jak malá holka (zčervenala a pomalu odcházela). Já se cítím strašně potupně, vždy mám na sebe vztek a nejraději bych si něco udělala. Jako kdybych v sobě panikařila a neuměla zachovat chladnou hlavu. Asi si nevěřím, kolikrát ani to co říkám neumím prosadit. Pak prožívám úzkostlivé stavy, připadám si jak blázen a jsem někdy na ostatní zlá. Já takhle nechci žít, to radši nežít. Potřebuji pomoc, jsem z Brna. Prosím, neznáte nějakého terapeuta, psychiatra, kretý by mi mohl pomoci? Jsem zoufalá, co mám dělat? Mám přítele, ale ten to nechápe. Někdy se červenám i před příbuznými, které jsem dlouho neviděla. Děkuji za odpověď. Gábina
04. 08. 2006 11:30: jahoda (slepice80@seznam.cz)
Ahoj!
Vcera jsem si precetla clanek v casaku o soc. fobii a udelalo se mi docela spatne, protoze mi prislo jako kdyz ctu sama o sobe. Je mi 23 a uz dlouho trpim stavy, ktery nemuzu ovladat. Vzdycky jsem si proste myslela, ze jsem tak nejak trosku jina a mam treba deprese, nebo tak. Nejvetsim problemem je u mne postava...Vazim v prumeru 50kg a jakmile se dostanu na 52 kg, tak propadam tak sileny depresi, ze nevychazim z domu. Prijde mi, ze se do niceho nevejdu a vsichni si povidaji jen o mem velkem zadku. Dokonce nedokazu jit ani se psem ven, pustim ho radeji na zahradu a pak to po nem uklidim. Je to hrozny stav, dokonce se i trestam tim, ze se cpu vsim moznym...snim treba 3 nanuky za sebou, ikdyz mi je z nich zle. Hrozny je taky stat napr. ve fronte u kasy. Jsem vystresovana a bojim se, ze me nekdo oslovi. A kdyz k tomu dojde, tak zcervenam, az na zadku a pomalu citim jak se mi shromazdujou slzy v ocich. Jsou i obdobi, kdy jsem na tom celkem fajn. Ale tyhle stavy se mi vracej uz odnepamatuju. Pripadam si menecenna, hloupa, oskliva a predevsim tlusta. kdyz nekam jdu, tak mi prijde jako kdyz kazdej kouka jen na muj zadek!!! Mam pritele, ktery si mysli ze jsem asi trochu vic stydliva, uz mi parkrat sice rekl, ze nechape, ze zcervenam jak rajce, jen kdyz jdu do pekarstvi pro bagetu, ale nijak jsme to dal neresili. Jedine co se ho dotyka, jsou asi moje deprese. Kdyz se na mne podiva nejaky cizi chlap, tak to automaticky znamena neco negativniho a kdyz mi nekdo rekne neco pozitivniho, tak je to pro mne automaticky bud vysmech, nebo to neberu vazne. Lidi ja asi zesilim. Nevite kde bych sehnala na ustecku nejakyho dobryho psychoterapeuta??? Nebo kam mam vubec s timto problemem jit?
Dekuji moc predem za Vase rady.
01. 04. 2006 17:59: terayka (terayka@seznam.cz)
jak projíždím net zjištuji že lidí s podobnými problémy jak mám já je víc než sem myslela.Hrozně to komplikuje život a já nevím jak se s tím vyrovnat,nejlepší by bylo vyhledat pomoc,ale to je jako kdyby mi někdo řekl že mám vyřídit to či ono naprosto sam,nebo navázat kontakt s cizím či dokonce blízkým člověkem.všechno se to pomalu prohlubovalo.Nikdy sem nebyla vyloženě upovídaná,ale rozhodně sem působila víc v pohodě než ted.Začalo to tím že sem se začala bát komunikovat s lidmi z rodiny,které sem tak často nevídala,pak to postupovalo nedokáži dojít do krámu a pokud to není samoobsluha je to tím horší,začít si s někým popovídat-neexistuje(hrozně se začínám potit,svírá se mi hrdlo,propadám bezmocnosti),ted se mi pomalu vzdalují i ti nejbližší,nemám snad žádné přátele,zdám se jim divná a nové si nedokážu utvořit,i když mě samota velmi sužuje,chci žít ne přežívat ale nevím jak můj únik je hudba,ale nic netrvá věčně a už prostě nemůžu,mladá sem jen jednou a nechci ho promrhat samotou,ostychem,stydlivostí........chci být normální bez problémů s chutí žít a s optimismem
26. 03. 2006 16:00: Alieno (alieno@centrum.cz)
http://socialnifobie.me.cz
03. 01. 2006 22:51: kure (smejkalovak@centrum.cz)
Ahoj:o).Sociální fobie mně komplikuje život, už strašně dlouhou dobu..Před dvěma měsíci jsem to přestala sama zvládat a přerostlo mně to přez hlavu..Během 4let jsem byla několikrát na dně - psychicky a vždy jsem se z toho nějak vyhrabala..Ale po každé to bylo pro mě mnohem složitější..Strach z lidí přerostl..Nejdříve strach ze spolužáků, učitélů.Následkem jsem nedokázala chodit do škole.Začala jsem trpět stavy úzkosti, klepala jsem se jako bych byla někde u mrazáku a zároveň jsem byla spocená, srdce bušilo, nemohla jsem dýchat..Začala jsem lhát a vše na mě padalo.Musela jsem to říci doma a přiznat, že to prostě sama nezvládnu..Ubližovala jsem si, abych nemusela mezi lidi..Šla jsem k psycholo...a začalo se to řešit.k tomu to se, ale náhle přidal strach z příbuzných, z rodiny, z máminky..Bála jsem se všech-nedokázala jsem komunikovat a stále nedokáži..S rodinou už ano, ale je to pro mě moc složité..Jsem na sebe ale hrdá..Díky terapeutovi a antidepresivech se pomalu učím znovu žít..Začala jsem se bát chodit ven..Prostě všechno co bylo pro mě kdysi normální a bezproblémové..Je pro mě nyní neskutečně složité a vše se učím chápat a rozpoznávat znovu..Je to velice složité..Ale chci tímto říci - vyhledejte terapeuta a nebuďte na to samotní..Není to snadné a ostuda to také není- vyhledat pomoc..Jsem za ni vděčná a věřím, že se konečně dám dohromady a začnu žít..Po 4letech se cítím strašně dobře..
01. 06. 2005 18:44: tea.c (tea.c@seznam.cz)
asi jsem to zkonila na chatu jsem poprvé,moje adresa je tea.c@seznam.cz,viz předchozí zprávy

Jdi na stranu << předchozí     následující >>

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .