SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři

Vítejte v diskusní části webu! Tento prostor je určen pro sdílení Vašich názorů, postojů a zkušeností s dalšími klienty našich služeb a není zpravidla zodpovídán našimi specialisty. Proto, hledáte-li na našem webu odbornou pomoc, zadejte dotaz.

Předpokládáme, že naši diskutující chtějí svými příspěvky něco získat či naopak předat tak, aby také ostatní měli z jejich zkušeností užitek. Příspěvky vulgární, urážlivé, či jakkoli odporující platným normám ČR budou proto smazány, stejně jako příspěvky neodpovídající zvolenému tématu.

Příspěvky vztahující se k oznamovací povinnosti budou poskytnuty příslušným institucím.

Našli jste příspěvek, který sem nepatří? Napište na office@internetporadna.cz.

ztrata chuti do zivota :(

moje mala zpoved

přezdívka:
e-mail:
Pro ověření prosím vepište do políčka následující číslo číslicemi.
Příklad: stojedenáct = 111.
slovy: třista pět
číslicemi:
 


18. 10. 2008 19:53: kokynka ()
Dobrý den a ahoj všem, podělím se s Vámi o svou zkušenost se ztrátou chuti do života. Také souvisí se vztahem. Vždy jsem si o sobě myslela, že jsem životní optimistka. Zažila jsem pár krátkých vztahů, po nich smutek, ale chuť do života jsem neztratila. Pak proběhl několikaletý vztah, který byl ke konci jen protrahovanou agonií, takže ukončení bylo vysvobozením. Poté jsem měla dvouměsíční vztah, o kterém jsem si od začátku myslela, že už je konečně ten pravý. Vypadalo to tak, než si přítel vzpomněl na svou bývalou partnerku a rozhodl se, že mu na mně vlastně dost věcí vadí a bývalka byla lepší. Kdo tohle zažil, ví jaké to je. Je to 14 dnů co se k ní přestěhoval, u mě má ještě pár věcí a jaksi oddaluje jejich odvoz a chce zůstat mým kamarádem. Když na to přistoupím, chce víc, když já chci víc, stáhne se. Tak tohle bere chuť do života.
09. 10. 2008 19:11: Bery ()
Ahoj... tak ztrátu chuti do života z rozchodu jsem nezažila... za to jsem ale tenhle pocit prázdnoty prožívala dennodenně od svých asi šestnácti let, kdy mě začalo trápit, že jsem single. Občas jsem s někým chodila, ale žalostně krátce a taky jich nebylo moc, což můj pocit prázdnoty a zbytečnosti jen posílilo. Momentálně jsem na tom tak, že jsem lásku našla, ale jsme odloučení a ještě asi dva tři roky budem, protože je daleko v cizině. A ačkoli nemám pocit prázdnoty, pocit zbytečnosti ve mě přetrval a chuť do života... zabít se nechci, ale kde mám vzít sílu něco dělat, když to jediné, co má smysl - tedy láska - realizovat nemůžu. Držím palce vám všem, kteří jste se přes tyhle pocity, ať už byly způsobené čímkoli, dokázali přenést...
09. 10. 2008 11:02: Andrea ()
Mám pocit, jakoby mi Martina mluvila z duše... Přesně tohle jsem zažila a ještě stále zažívám, ale pomalu se z toho dostávám a začínám svět vidět jinak. Přeji všem, kteří mají pocit, že jejich život nemá žádný smysl, ať se jim co nejdříve podaří uvědomit si, že smysl života není žít pro jednoho člověka, který za to navíc ani nestojí ;-)
23. 07. 2008 13:39: Martina 24 (rockgirl@centrum.cz)
pro Kukikk: taky jsem si tim prosla,je to uz dost davno,ale trapeni bylo tak velke a dlouhe,ze na to nezapomenu.Tezko rict,jak dlouho jsem se z toho zklamani lecila,ztratila jsem tehdy veskerou chut do zivota,cas jsem travila po barech a hospodach,vecne opila.Jenom v tech chvilich jsem mela pocit,ze aspon trochu ziju.Ale i ta nadeje se s ranni kocovinou premenila jeste ve vetsi depresi.Zadny univerzalni lek na tu prazdnotu bohuzel neni.Sam k tomu casem dojdes.Ja jsem pochopila,ze ta prazdnota neni zpusobena rozchodem.Ten ji jenom nakopnul,byla totiz ve mne.Kdyz jsem tohle pochopila,presto,ze jsem nezazivala pocit uspokojeni temer z niceho,snazila jsem se jit dal - pracovat na sobe,dodelat si skolu,studovat jazyky.A casem jsem si vsimla,ze naopak i ty banalni veci,ktere jsem drive nevnimala,me zacaly tesit...ze mi na balkone pekne roste bazalka,ze venku sviti slunce,ze s kamaradkou muzu jit na kafe.V tuto chvili mam opet mensi krizi z podobneho duvodu,ale nenecham ji zajit tak daleko.Protoze co te nezabije,to te posili a me to tehdy zocelilo.Zivot je prilis kratky a krasny, pres vsechno trapeni,co nas necha prozit.Bojuj!
13. 06. 2008 19:35: Terkina ()
To je mi líto... Nevím, jak ti poradit... Já jsem se před necelýma dvěma roky pohádala s kamarádkou, protože se změnilo její chování, začala být frajerka, mluvila sprostě... Narovinu jsem jí řekla, že se mi to nelíbí. Naštvala se a taky žárlila, že se bavím s jinýma kamarádkama. Do teď se se mnou odmítá bavit. Taky mi to bylo dlouho líto, ale našla jsem si jiné kamarádky, nové kamarádky. Přeji ti, abys taky brzy našel novou lásku...
12. 06. 2008 04:37: Slovak ()
Možná jsi jenom ponaučený, že láska nejde žít naplno a ...
Jináč věř, že půl roku je malé číslo.
10. 06. 2008 21:14: kukikk (kukikk@seznam.cz)
Ahoj vsem

Tak, abych zacal. Je mi 23 a pred dvemi lety jsem prosel rozchodem z ktereho jsem se lecil minimalne pul roku. Cela tato situace me dost zmenila. Driv jsem byl aktivni, vesely a spolecensky clovek ale ted jako by to ze me vse vyprchalo. Nedokazu se niceho radovat, na nic se tesit,uskutecnovat svoje plany..citim se jako lod bez motoru uprostred jezera. S rozchodem jsem se uz vyrovnal ale ta prazdnota ve me zustava dal

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .