SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři
14. 02. 2017 14:22 - Erika
duševní problémy: pocity neschopnosti; slabost; vyčerpání; partnerské vztahy
Dobrý den, prosím potřebuji poradit. Poslední dobou mám pocity jako že jsem úplně neschopná, nic neumím, nejsem v ničem dobrá a že vše dělám špatně. Mám stavy, že mě vše rozbrečí, nic mě nebaví nebo spíš nemám na nic chuť a připadám si hrozně. Cítím slabá, vyčerpaná. V noci často nemůžu spát. Před pár dny mě dokonce odvezla sanita do Nemocnice kvůli bolesti a tlaku na hrudi, krku, zimnici, třesavce a pocit nemoct se pořádně nadechnout. Po veškerých testech, které naštěstí dopadli tak, že je vše v pořádku, jsem druhý den na kontrole u lékaře dostala Neurol. Víte, ráda bych byla zase šťastnou a veselou přítelkyní a matkou,ale nejde mi to. :( Spíš si připadám jako špatná přítelkyně, která neví, co je potřeba, aby byla skutečně tou skvělou partnerkou a to i po sexuální stránce. Často totiž nevím, co vlastně mám dělat a jak, jestli mi rozumíte... Trápí mě to... Navíc neustále musím řešit dohady mezi mým otcem, partnerem a zbytkem mé rodiny, jelikož mého přítele nemusí. A mě už nebaví být jejich hromosvod, který nakonec za všechno může. O dohadech ohledně výchovy 4.leté dcery, která je právě v období vzdoru nemluvě. Navíc mě přítel požádal o ruku a já souhlasila, ale nejsem si jistá, jestli jsem už na to připravená... Občas si i říkám, jestli jsem neudělala hloupost, když jsem se opět k němu vrátila, po té, co mě podvedl a krátce po porodu na nějaký čas opustil. Z počátku jsem chtěla hlavně pro dceru úplnou rodinu. Je pravda, že ho miluji, jen prostě nevím, okolí mi za to věčně nadává a já už vážně nevím, co mám dělat... Asi je toho na mě opravdu moc :( Ať udělám co udělám, vždy jeto podle někoho špatně a já už jsem z toho nešťastná. :( Ani naše finanční stránka není růžová,ale čí v téhle době je, že? Naštěstí máme oba práci, teda já pokud mi ji prodlouží, takže se stresuji i ohledně práce, co bude, pokud mi jí neprodlouží. Tady totiž nabídek práce moc není :(
Prosím, o radu, co mám udělat se svým životem. Moc Vám děkuji! :)

Psychologické poradenství 24.02.2017 21:08: Klímová Michaela, Bc., DiS.
  Milá paní Eriko,
Moc vás zdravím a děkuji za vaši otevřenost. Z toho co píšete mi připadá, že toho k řešení nemáte málo. Chápu potom slabost, vyčerpanost a další pocity, které popisujete. Možná to vezmu trochu postupně. Přemýšlím jaké to bylo když jste bývala tou šťastnou a veselou matkou a přítelkyní. Hlavně když jste bývala spokojenou Erikou. Co jste asi tak dělala, jak a čím jste žila, co vás bavilo, jaké jste měla sny, cíle? Kdo vše byl kolem vás? A take přemýšlím jak by to mělo vypadat dál. Když by se váš problém vyřešil jako mávnutím kouzelného proutku a bylo by vám dobře, jak by to vypadalo? Možná si o tom můžete ve své fantazii popřemýšlet když se vám bude chtít. Jen pro takové možné nasměrování jak uchopit váš život, čím začít. Jak zaznívá i v otázce na konci dotazu co dál se životem.
Přemýšlím také jaké je vlastně měřítko špatné nebo dobré přítelkyně či matky? Kdo to posuzuje, určuje? Co taková dobrá přítelkyně asi dělá, umí…? Chápu, že vás to napadá, že o tom přemýšlíte. Znám to z praxe i od sebe. Přitom jsme každý jedinečný a možná každý má talent na něco jiného. Přemýšlím o tom zda váš partner ví co vás trápí, co by asi odpověděl on na to co tu píšete. Třeba byste byla příjemně překvapena jak pozitivně vás vnímá ve všech oblastech co popisujete. Možná by ho trápilo, že se trápíte a chtěl by pomoci. Je to jen má fanztazie, domnívání se…Co vy si o tom myslíte? Je možné o tom všem s partnerem mluvit? Chápu vaši nejistotu potom co jste prožila v docela citlivém období pro ženu, po porodu, po narození dítěte. Narození dítěte je velký zlom v životě celé rodiny, tedy já to tak vnímám. Co se týká nejistoty ohledně svatby. Přemýšlím jestli si můžete dát čas na rozmyšlenou, zastavit se. Někdy pomáhá když si nejsme jistí chvíli počkat. Přemýšlím co byste potřebovala cítit, vidět, možná co takového by měl udělat, říct, možná změnit váš partner, abyste si mohla být jistější? Věřím, že v čase který si dopřejete můžete hledat cesty jak nabýt jistoty. Možná se můžete ohlédnout zpět do vaší minulosti kdy jste také potřebovala udělat větší nebo i menší rozhodnutí. Jak jste se dokázala rozhodnout? Někdy je užitečné vyčkat a sledovat, pozorovat své pocity, myšlenky jak se střídají v tom co chcete. Někdy i při nějakém rozhodnutí je dobré vyčkat, zda se v něm budeme cítit dobře i zítra, za týden, dva týdny atd...Tím jen přemýšlím nad tím, jak čas může být užitečný. Je mi moc sympatické, že píšete, že jste chtěla pro dceru úplnou rodinu, ale zároveň, že jste tam i vy. Vaše láska. Píšete miluji ho. Váš přítel je zpět u vás a chce si vás vzít. Zrejmě vám oběma na vás záleží. Přemýšlím o vašich hodnotách. Dokázat odpustit, mít pochopení, myslet na dceru. Působíte na mě jako úžasná máma! Jako úžásná přítelkyně a prostě úžasná Erika. To, že pochybujete mi je také sympatické. Znám to u sebe. A nedávno jsem četla článek a z praxe znám, že někteří lidé, kteří takto pochybují a nevidí vše optimisticky, dokáží být obezřetní, připravit se na to co se může stát. Zároveň ale chápu, že to může být únavné, stresující. Z praxe také znám, že lidem na tyto pochybnosti pomáhá zaměřit se na bytí tady a teď. Práce s tělem, dechem, relaxace. Hlavou mi běží, že by vám mohlo pomoci promluvit si o tom s psychoterapeutem, psychologem. Měla byste tam prostor vše probrat. Nasměrovat se, hledat cesty ke zklidnění a řešení. Zároveň věřím, že vy už asi znáte co vám pomáhá, nějak to dosud zvádáte. Chodíte do práce! Staráte se o dceru! Jste prostředníkem mezi vaší rodinou a přítelem. A to věřím, že není snadné. Vy přesto odněkud berete sílu? Může už docházet, ale stále ji asi máte a ještě píšete nám, tedy už nějaké kroky k tomu aby se situace posunula podnikáte. Přemýšlím od koho z rodiny máte podoru vy? Možná je tam někdo, nevím babička, prabička, teta…kdo to vidí jinak než zbytek rodiny? Může vás tento člověk případně podpořit? Také si říkám jestli to jde nechat na nich. Aby oni sami hledali cestu k sobě. Přestože vás do toho vtahují. Přála bych vám abyste se vy mohla zaměřit na sebe právě v tom, že najdete člověka kdo poslouchá vás, řeší vás, jak vám je v tom všem. Možná kromě terapeuta je to nějaká vaše přítelkyně, známá, kolegové v práci. Někdo komu důvěřujete. Také přemýšlím o vašem odpočinku, koníčcích, takové duševní hygiene. Jak velký prostor pro ni máte. I kdyby to měla být krátká procházka, nebo si jen tak sednout s kávou, čajem doma. Na začátku dopisu píšete, že nejste v ničem dobrá, vše děláte špatně, vše vás rozbrečí, nic vás nebaví, nemáte na nic chuť atd… Chtěla bych se zeptat jestli třeba dnes (nebo jiné dny) to vidíte jinak? Jsou dny kdy vás vše nerozbrečí? Něco vás baví? Máte na něco chuť? Co byste mi asi odpověděla. Chápu, že může být těžké dívat se na to takto. Že může být těžké dívat se optimisticky do budoucna. A není divu. Přemýšlím o dnech kdy není dobře. Někdy v takové chvíle pomáhá zaměřit se na co nejbližší okamžiky v tom dni. Teď potřebuji udělat tohle, pak tohle. Postarat se o oblečení, jídlo, vyjít ven. Zaměřit se na zvládnutí toho konkrétniho dne. Jako matka znám myšlenky a pocity co popisujete. Není mi dobře v existenciálních otázkách, v otázkách o financích, v pocitech jaká jsem matka, žena apod…? Najednu stranu mi to přijde přirozené. Je to pro mě tedy velká životní změna mít dítě, nést tu odpovědnost. Je to změna pro celou rodinu, teda tak to vnímám já. Je třeba sžít se s tím. A to chce čas. Opět to je můj pocit a i praxe mi to potvrdila. Přesto vy můžete hledat to, co vám pomáhá to zvládat. Přemýšlím co na sobě máte ráda, za co byste se dnes ocenila?...Co na sobě máte rádi navzájem s přítelem? Co se vám na sobě navzájem líbí. Cože jste se rozhodli být spolu, mít spolu dítě, jít spolu do života..Přijde mi silné, že jste překonali nebo překonáváte nějaké složitější období a držíte při sobě… Vlastně mě napadá, že by mohlo pomoci navštívit poradnu spolu?...Co myslíte vy? Otázka co dál se životem mi přijde složitá. I když jsem ji i naťukla výše. Netroufám si vám radit. Protože nejsem zvyklá pracovat tak, že dávám přímé rady. Mohu se jen zamýšlet. Možná vám může pomoci otázka jak byste chtěla aby váš život vypadal? Co a koho v něm chcete, kde chcete žít, pracovat apod? Když by jste si vzala stupnici od 0 do 10 a na nule by bylo ten nejhorší život co se dá představit a na 10 spokojený život? Co by tam bylo na obou bodech a hlavně na bodu 10. A kde jste teď mezi nulou a 10 vy? Co tam je na tom čísle? A kam byste se chtěla v nejbližších dnech posunout směrem k 10? ( Píšu stupnici jen k zamyšlení, nastínění a pro orientaci. Lepší je pracovat s ní spolu s terapeutem. Mnohem detailněji. Snad vás to takto nezmate) Pokud bych měla něco radit. Možná bych se zaměřila na ten nejmenší možný krůček, který teď můžete udělat a cítíte, že ho uděláte, máte důvěru v to, že ho uděláte, že to zvládnete.I kdyby to bylo jít za kamrádkou. Nebo uvařit si čaj, nebo si popovídat s přítelem, jít za terapeutem. Teď píši jen takové příklady. Možná neřešit vše zaráz, ale postupně. A co někdy pomáhá. Ve chvíli kdy vás to takto přepadne. Říct si, že teď mě trápí to a to, např. cítím se neschopná, zase jsem hromosvod mezi rodinou a přítelem apod., nevím zda mi prodlouží pracovní smlouvu, ale tohle neznamená, že jsem špatná matka, přítelkyně apod. Jen teď zrovna nevím jak to bude dál, teď zrovna mě rodina unavuje apod…
Ale chci vám říct, že znám od více žen, co mají děti, kterým se objevují podobné pocity, které popisujete. A přitom toho dokáží tolik. Už jen samotná péče o dítě není snadná. A k tomu všemu ženy zvládají domácnost, chodit do práce atd. Během mateřské dovoléné měly jiný režim (někdy izolace…) Vypadly z pracovního procesu. Pro někoho není snadné se tam vrátit. Vy jste to dokázala! Možná chybí vice ocenění od okolí a od sebe. To myslím všeobecně.
K těm pocitům třesavky, tlaku na hrudi, pocit špatného nadechnutí. Objevují se při těchto zatíženích. Nejsem lékař proto si netroufám to více rozvádět a diagnostikovat a vlastně ani nechci. Líbí se mi, že se o to staráte s lékařem. Možná pokud by to neustávalo, tak on vás nasměruje dál. Věřím, že i s tímto byste mohla na terapii pracovat. Stejně tak otázky v rozdílech výchovy by měly větší prostor při konzultaci než zde. Pokud se tak rozhodnete, třeba váš lékař bude vědět o terapeutech ve vašem okolí. Nebo na známém lékaři najdete někoho z vašeho regionu, kde jsou i zpětné vazby od klientů.
Milá Eriko držím vám pěsti! Ať je zase lépe!
Kdykoli napište i nám!
Ať se daří!
Michaela Klímová

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .