SLUCHOVÉ POSTIŽENÍ
TĚLESNÉ POSTIŽENÍ
MENTÁLNÍ POSTIŽENÍ
DROGY A ZÁVISLOSTI
OBČANSKÉ PORADENSTVÍ
DUCHOVNÍ PORADENSTVÍ
PSYCHOL.PORADENSTVÍ
E-LINKA DŮVĚRY
MENŠINY A CIZINCI
ZAMĚSTNANOST

Naši partneři
11. 01. 2019 11:04 - Emicka
ostatní: studium; obavy ze zkoušek; mezilidské vztahy
Dobrý den, začala jsem studovat na medicínu a hrozně se bojím zkoušek. Pokaždé si říkám, že zkoušku neudělám a pak se to také stane. Učím se neustále a v hlavě mi nic nezůstává. Vždy si přeji aby se za mne někdo přimluvil, ale není kdo. Také mně vadí, že se ostatní spolužáci neustále vyptávají na moje zkoušky. Za normálních okolností mne ani nepozdraví, ale výsledek mé zkoušky chtějí vědět. Vždyt to jen moje věc. Když se učím, kroutí nade mnou hlavou, proč se učím. Už jsem měla jednou problém, že jsem poslechla svoji spolužačku, neučila jsem se a vyhodili mne z praktika. Mám to té spolužačce říci, atˇ mne nechá být. Samozřejmě ona ví, že mne kvůli ní vyhodili, ale sama na to nereaguje. Moc děkuji za radu

Psychologické poradenství 22.01.2019 10:44: Klímová Michaela, Bc., DiS.
  Milá Emo,
zdravím vás,
hned na začátku vám chci vyjádřit můj obdiv nad studiem medicíny. Myslím si, že to vůbec není snadné studium. A podle toho co píšete se zdá jak poctivě k tomu přistupujete. To je mi sympatické. Jen tak pro sebe si představuji, že ráda budu chodit k lékařům, kteří mají přehled a berou svoji práci vážně. Také teď při psaní odpovědi přemýšlím jak asi je pro vás studium medicíny významné a důležité. Působí to na mne, že asi hodně a že pro to děláte maximum co můžete. Což přece vůbec není málo! Zároveň chápu i váš strach ze zkoušek. Sama si ho pamatuji ze školy. A vůbec i ostatní spolužáky, kteří se také báli. Přemýšlím jak by se daly vaše zkoušky zpříjemnit. Co takového byste potřebovala aby se váš strach zmírnil? Např. zavolat někomu blízkému před zkouškou? Po zkoušce se odměnit? Možná i když to nedopadne. Ale za tu energii, kterou jste do toho vložila. Také jsem přemýšlela kolik času vám zbývá i na jiné možná oddechovější aktivity, na „vyčištění hlavy“? Zajímalo by mě jaké činnosti máte ráda, např. sport, divadlo apod. To jsou jen příklady... Myslím, že už samotné nové studium je změna. Což není snadné. Navíc studium medicíny a když se k tomu přimotají ještě nějaké reakce spolužáků, tak se nedivím, že to není pro vás snadné. Je prima, že jste napsala. Nezůstala s tím úplně sama a hlavně, že asi máte i jiné metody jak to zvládáte? Jak si pomáháte, kdo nebo co vám pomáhá kromě napsání nám? K tomu jsem zvědavá i na další lidi ve vašem okolí. Na ty o které je možné se opřít. O přátele, rodinu? Tady mám i dotaz, jestli se takto chovají všichni spolužáci? Nebo jen někteří? Je přístup některých příjemnější, přívětivější, troufám si říct „rozumnější, uvědomělejší?“ Moc se mně líbí jak zmiňujete, že je to jen vaše věc! S tím souzním. Přemýšlím co by vám pomohlo se i takto vymezit přímo k těm co kroutí hlavou. Líbí se mi jak přemýšlíte asi odlišně než spolužačka/žáci. Také přemýšlím co je k tomu vede, že se o to jak se vy učíte tak zajímají? Možná nějaká jejich vlastní nejistota? Ale zpět k vám. Teď mě napadá, že přestože se asi podivují už nějakou dobu nad tím, že se učíte (to já se teda vůbec nedivím, bez učení si školu neumím představit) tak vy se učíte stále dál a v podstatě tím stojíte sama za sebou. To mi přijde silné! Sice jste to jednou vyzkoušela jaké je to se nepřipravit a teď to také víte. Věřím a znám ten pocit, že mi v hlavě nic nezůstane. Zároveň mám zkušenost, že se to vynoří když je potřeba. Ale možná nějaká tréma, strach to vybavení můžou pozastavit. Asi se znovu vracím k tomu co vše byste potřebovala pro to učení. Kdy se vám učí lépe? Jestli tedy úplně všechny zkoušky, testy apod. dopadly špatně a nebo se i něco zdařilo? Také přemýšlím nad vaším odpočinkem. Který by tomu vybavení učiva mohl možná pomoci. Přemýšlím o tom jak si říkáte, že to neuděláte. Chápu, že vám to běží hlavou. Možná můžete zkusit jen takové úvahy nechat běžet hlavou, pozorovat je, jako mraky plující po obloze, ale nehodnotit je – udělám, neudělám, prostě o nich víte, jsou tu, ale zase odejdou... Chápu, ale, že to nemusí být snadné. Milá Emo asi nedokážu odpovědět na to zda to máte spolužačce říct. Dokážu si představit obě varianty, „zůstat nad vodou“ a už to s ní neřešit a nebo jí říct co vám nesedne. A nebo třetí variantu, jestli by vás více obohatilo zůstat sama u sebe a říct si co jste se z celé situace mohla takového dobrého o sobě dozvědět a naučit se a možná i něco o spolužačce. Kdo a co vám stojí za to, co a komu říkat? K čemu se vyjadřovat nebo nevyjadřovat. Přála bych vám zaměřit se na lidi, kteří jsou kolem a jsou možná jiní. Kteří o studiu a jiných věcech přemýšlejí tak jako vy. Prostě se kterými je vám příjemně. Nebo na koho se můžete ve svém okolí obrátit o pomoc. A přemýšlím jestli jste dříve někdy zažila podobnou situaci ve škole nebo jinde a jak jste ji dokázala zvládnout. Také se mi teď úplně vybavilo přísloví „štěstí přeje připraveným“ tak si myslím, že ta vaše příprava se vám může jednou určitě dobře vrátit. Zvlášť pokud je studium pro vás důležité. Možná pokud je váš strach ze zk. velký a může to být to co vám stojí v cestě zvládnout zkoušky můžete zkusit na něm pracovat na individuální terapii. S nějakým psychoterapeutem ve vašem okolí. Ale to jen uvažuji. Nevím jak přesně to máte. To už úplně detailně nepopisujete. No a na závěr jsem asi hodně zvědavá co je ve vašem novém studiu príma. Co funguje, co byste neměnila. A vlastně i ve vašem životě. Co je dobře?
Milá Emo držím vám pěsti ve studiu, odpočinku, odměnění se a v nalezení lidí kolem sebe, kteří jsou moudří a laskaví!
Kdykoli se na nás můžete zase obrátit!
Přeji sílu!
Michaela Klímová

Server InternetPoradna provozuje občanské sdružení InternetPoradna.cz.
ISSN 1801-5190 © InternetPoradna.cz, 2001-2013.
Licence Creative Commons
InternetPoradna.cz, jejímž autorem je InternetPoradna.cz, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Nevyužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Unported .